... je potkáme zase jen v ulicích, jako třeba ten na obrázku (na druhém pak je roztomilé Kábrtě, co se v něm veze). Z muzea kočárky zmizely a připravuje se výstava pana Kužela; zatím visí, drobet nakřivo, jeden obrázek, ale ver
nisáž je, pravda, až v sobotu.
Muzeum ovšem nepořádá jen výstavy, ale taky třeba masopust. Jak to vypadá, je k vidění v tomto albu.
... se momentální (ještě do 22.2.2009) výstava v RMaG samozřejmě nejmenuje. Ovšem paní Šormová za 26 let nasbírala (aniž by se ohlížela na Karla Čapka) dětských kočárků tolik, že se výstava "Kočárky našich babiček" do výstavní chodby muzea prostě nevešla a kočárky tedy okupují také sál, běžně věnovaný Valdštejnovi a jezuitům.
Zatímco se muzeum celkem pochopitelně zabývá minulostí, česká vláda spíše nepochopitelně pro
rokuje budoucnost. Ach kdeže, protože, jak pravil kdysi Niels Bohr, "předpovídání je obtížné, zejména předpovídání budoucnosti", česká vláda budoucnosti raději přímo nařizuje, jaká má být. A tak dle nařízení vlády "pro rok 2009 činí průměrná mzda 23 555,- Kč". Sděluje mi alespoň má zdravotní pojišťovna.
...vede, jak každý ví, od města Jičína k Valdštejnově lodžii a je nádherná v kteroukoli roční dobu. Považuji ten (naneštěstí jen sotva dvoukilometrový) kus cesty ze nejkrásnější cyklistickou stezku v Čechách (přinejmenším!). Muselo to tehdy kdysi být hezké, vézt se v kočáře... Dneska jen občas 
projede na koni Valdštejnův dvojník. Ale tak či onak, žádný cyklista, ba ani žádný kůň není tak pitomý, aby se rozjel ( rozběhl), narazil do stromu a začal křičet (řehtat): "Strom je vinen!"To už jeden musí být pitomým auto
mobilistou. Citát z Hospodářských novin: Topolová alej z Nebeských jezdců rostla zhruba 80 let. "V posledních letech tam byly zhruba tři smrtelné úrazy. Byli jsme původně proti kácení, ale stromy už ohrožovaly bezpečnost", říká starosta Budyně Petr Macháček. Zdá se, že pan starosta neumí do tří napočítat (a zdání v tomto případě očividně neklame: zhruba ! tři úrazy), natožpak pochopit, že nenarazil strom do automobilisty, nýbrž automobilista do stromu. Ale není v tom sám, abstraktní "policie" argumentuje zák
onem o provozu na pozemních komunik
acích, podle nějž je strom překážkou, abych dále citoval noviny; no, možná, kdyby rostl přímo na silnici, což se ale, věřím, děje málokdy. Po srážce s pevnou překážkou havarovalo vloni podle policistů více než 24 tisíc aut. Po bouračkách s jedoucím a zaparkovaným autem je to třetí nejčastější druh havárie. Aha! Takže nejprve by asi bylo dobré "vykácet" jedoucí a zaparkovaná auta, pravda? Pak bychom viděli, zda je skutečně třeba pokračovat i se stromy. A docela nakonec ještě: Těch 24000 aut havarovalo, čtu tady, až někdy po srážce s pevnou překážkou. Kdo ví, proč vlastně. Ale jsem si jist, že stromy za to nemohou.
... se děje počátkem roku 2009.
Hned 1. ledna jsme se vydali do Prachovských skal. Protože jsme nenašli žádný sníh (pro lidi se špatnou pamětí stav přibližuje obrázek, ten vlevo), vyjeli jsme druhý den na hory, oprášit běžky. Veřejnou dopravou něco přes dvě hodiny odsud to vypadalo až pohádkově, zaběhali jsme si -
a jelikož už jsou dávno pryč doby, kdy probudit se bez kocoviny stačilo, abych se cítil zdráv, aprés ski jsem si raději přečetl rozhovor s panem prezidentem. Stručně shrnuto: varoval před Evropou, která nás posouvá od demokracie k diktatuře, načež pak české vládě doporučil, aby na jistou dobu (?) pozastavila práva všech zelených. Jistě, to samo o sobě není ani podivné, ani neuvěřitelné, to je Klaus. Podivné až neuvěřitelné mi ale připadá, že je tento člověk prezidentem a údajně jedním z nejoblíbenějších českých politiků.
Pak už ale děti musely do školy a žena do práce, tedy jsme vyrazili zpět. A co jsme doma našli? Sníh a mráz. Jsou zde doposud, Jičín je nádherný a dnes jsem si také na naší zahradě udělal několik fotografií. Vypadá to, že o víkendu běžky nazujeme hned před domem.
...je před vánocemi: už víte, čím potěšit své blízké někdy koncem roku 2009? Několik úžasných nabídek jsem našel v magazínu pro ženy a dívky. Vedle 
revolverů pro zahřátí (inu, frontové noviny ženám) mne zvláště zaujala pinzeta unisex, myslící očividně také na třetí pohlaví. Nesmírně praktické mi připadá též nerezové mýdlo, dá se před
pokládat, že vydrží skutečně dlouho.
Je samozřejmě možné doufat, že předložené nezbytnosti budou k mání ještě za (necelý) rok, jistější ale bude nakoupit ihned. Už se zase těšíme...
A přeji úspěšný rok 2009 - ať je plný přínosné prokrastinace!
Pro méně nostalgické nátury pak třeba takto:
Pokud se ostatně o prokrastinaci a o tom, jak zvládnout věci - bez špetky sebekázně chcete dozvědět více, klikněte si na tento odkaz.
... mají ale pěkné přítelkyně! Třeba takový Vláďa Hochmann - včera a v Bukvici a v bílém kožíšku to Ivance opravdu slušelo.
Jak vypadá kamarádka pana Kořínka bohužel nevím. Ale soudě podle toho, co ukázal
ve valdštejnské lodžii, musí být opravdu krasavice. Pravda, mumie kočky možná nenadchne každého, ale zkuste těch pár dalších objektů a několik obrazů - rozhodně stojí za shlédnutí. Taky tam Václav Kořínek hraje na didgeridoo.
Hudba byla vlastně původním motivem mého pátečního cyklistického výletu - Občanské sdružení Lodžie zvalo na tradiční zpívání.
.
...tedy předvánoční přednášky (a koncerty a divadlo) zabírají čas, kterého je prý v tuto dobu zvláště málo; tvrdí alespoň nejrůznější noviny, přinášející současně řadu rad, kterak to všechno pojednat klidněji, nepodléhat tlaku reklamy - inu, jako každý rok. Protože ale vlastně mohu cestou na povídání o kartuziánech či koncert ZUŠ vždycky hned něco z nezbytností vyřídit a nakupovat se dá naštěstí také pomocí internetu, mohl bych klidně něco času roz(pro)dat - má někdo zájem? Na prodej může být konečně leccos: nedávno například jsem viděl, jak fanoušci jednoho fotbalového klubu, který je na tom momentálně a monetárně mizerně, prodali svou podporu klubu lépe finančně situovanému.
Ale zpátky k vlastnímu tématu: vedle zmiňované přednášky v galerii, související s výstavou v téže a obohacené ochutnávkami klášterních produktů, jsem se byl podívat v synagoze, ostatně se spoustou lidí, kteří patrně také mají času dost. Během povídání o svátku chanuka tam očividně neplatil zákaz fotografování, tedy 
jsem si také udělal obrázek, když už
ten foťák pořád tahám sebou. Pravda, spíše "z hecu", fotografie interiéru synogogy mám z doby před vydáním zákazu už pár let na své webové stránce, předpokládám totiž, že nemá zpětnou platnost.
Problematičtější to bylo s fotografováním v "Káčku", vcelku pochopitelně bylo zakázáno blýskat, ale to pro mne osobně nejzajímavější jsem stejně našel až po představení (pan Lédl snad promine, ale zdá se mi, že téma betlémského příběhu má pan Wilda zpraco
vané lépe) - visí to tam na zdi patrně již dlouho: článek o jednom klubovém představení, podepsaný zkratkou "buh". Jako Němec to samozřejmě vyslovím "búú"- na divadelního kritika opravdu legrační podpis.
Na předvánoční koncert jsem šel jako pyšný otec, hrála tam dcera. Bylo nabito, pyšných rodičů a dalších příbuzných nemá Jičín nedostatek - tahle verze Tiché noci ostatně byla spíše tím, co po pýše dle známého přísloví následuje.
Času tam stráveného nicméně nelituji. Mám jej nakonec, jak jsem se zmiňoval, dost. K tomu mi pomáhá také jedna hezká kniha, kterou momentálně překládám: Kathrin Passig a Sascha Lobo, Dinge geregelt kriegen - ohne einen Funken Selbstdisziplin. Malá ukázka:
Jak to doopravdy bylo
Na počátku nestvořil Bůh vůbec nic. „Na to bude zítra ještě dost času“, pravil a spokojeně si pohladil bradu.
Druhého dne řekl Bůh: „Ach, vždyť zbývá ještě pět dnů.“ A sklesl zpátky do podušek.
Třetího dne už chtěl Bůh začít oddělovat světlo od temnoty, ale sotva si uvařil šálek kávy, byl den tak nějak pryč.
V den čtvrtý Bůh vážně přemýšlel o tom, že by tou namáhavou stvořitelskou prací pověřil někoho jiného. Jenže zatím nikde nikdo nebyl.
Pátého dne musel Bůh vyřídit jiné, daleko naléhavější záležitosti.
Šestého dne Bůh zvažoval, zda by nebylo možné se z celé té aféry nějak vyvléknout. Ale nic pořádného jej nenapadlo. Byl konec konců všemocný, většina výmluv proto vyznívala drobet nepřesvědčivě.
V neděli pět minut před dvanáctou tam Bůh nakonec spěšně cosi namrskal: vodu, zemi, den, noc, zvířata, věci. Pak si prohlédl své dílo a viděl, že je, inu, jakž takž. „Ale na pouhých pět minut“, řekl, „to zas tak špatné není!“
... když s nimi zatočil, ten jim ukázal!" pravil tuhle ve sklípku jeden zatrpklý důchodce. Mínil Josefa II. a kartuziány. Přes jeho odpor k "žebravým příživníkům" jsem jej pak o dva dny později spatřil na vernisáži výstavy o valdické kartouze. Konečně - proč ne? Vyslechl si projevy a svou nechuť překousl, spolkl a zapil dobrým vínem. A snad po shlédnutí výstavy a posléze popřemýšlel o tom, že je možné a může dokonce mít smysl dělat i něco jiného, než jen to, čemu on osobně říká práce.
Šlapat schody na bránu se mu ale už nechtělo, takže přišel o nevím kolikátou reprízu "věžnické vánoční hry Betlém" - pořád pěkné a tolika lidmi navštívené, až jsem musel fotit z poněkud nezvyklého úhlu, neb jsem jinde než vysoko na schodech už nenašel místo.
... na Hrad - to bylo hezké heslo, tehdy. Taky to tenkrát vyšlo a bylo to dobře, soudím dodnes, přes všechny výpady vůči panu Havlovi, které jsem od té doby přečetl v různých českých lidových frontách.
"Z Kozího vršku do Valdštejnského paláce", to už opravdu není tak znělé. Či dokonce "z Kozýho vršku". Takže je asi dobře, že to tentokrát nevyšlo.
... a samozřejmě Romeo. Co mají tito a tyto společného? Je to prosté: společně se sejdou teď a tady. Tedy:
Prochor, novinář, "spáchal" kritický článek. Takže... Ne, nebyl zastřelen před domem, jen "odstřelen" z kulturní komise města. Dosti nekulturně.
Prezident Václav Klaus před volbami veřejně podporuje kandidáty ODS. Nadstranicky? Sotva. Takže? Takže nic. Průměrný ekonom, vyznamenaný bývalým agentem KGB a Puškinovou medailí, smí dále pracovat na svém autoportrétu. Také toto vypovídá mnohé o současné české (politické) kultuře.
Ostatně jsem od pana profesora v poslední době neslyšel nic o neviditelné ruce trhu. Ovšem ona se jakási ta mezinárodní či světová finanční krize stejně jen zveličuje (ach, ta masová média!) a přinejmenším občanů Česka se, tvrdí český ministr, rozhodně nedotkne. (Pravda, já už během krize přišel o řádný prachy - nejenže nevyšla má čísla, já si dokonce, jako obvykle, ani nevsadil; také ovšem nejsem českým občanem). Ta pracovní místa, kterých má podle názoru Světové banky v jejím důsledku zaniknout několik více milionů, budou tedy muset zanikat někde jinde, než v patrně největší evropské autodílně. Své rozhodnutí v této věci ale ať klidně odloží na pozdější dobu, řečeno odborným termínem: nechť prokrastinují. Kdyby takto své nepříjemné rozhodnutí v oné prekérní záležitosti Romeo tehdy u Juliina hrobu odložil o týden, mohli spolu ti dva strávit několik krásných let. S prokrastinací tedy není nutné se vždy jen potýkat, byť tak prý dnešní společnost činí - podle jakéhosi blíže nedefinovaného výzkumu; autor prolinkovaného příspěvku by ostatně měl vědět: prokrastinace rozhodně není slovo původu anglického, to se jen latina, jazyk mrtvý stejně, jako české klasické gymnázium (no, asi ne docela stejně: kdo dříve zemře, je mrtvý déle, pravda?), už očividně nemůže přihlásit o svá autorská práva.
Na závěr už jen krátká zpřesňující poznámka: na snímku v levém horním rohu není Prochor sejmut při psaní kritického příspěvku, jen si dělá poznámky během na vznik Československa vzpomínající akce v místnosti vedle galerie, reprezentované oním "G" v RMaG. Z ní je také tato fotografie:
