Musím říci, že chodit do práce, s čímž jsem nedávno začal, tak to tedy značně ubírá z volna. Na druhé straně, pokud už jsem nucen prodávat na trhu práce svůj čas, místo toho abych prodával jen svůj výkon, mám zase v zaměstnání spoustu hodin, které musím nějakým způsobem přečkat. Tedy čtu.
A dočítám se třeba toto:
Drogová scéna ve svitavském regionu je pestrá - jenom na Litomyšlsku požívá pervitin 20 lidí.
Tak tomu říkám pestrost, rozmanitost, ba bohatá různorodost. Zejména, pokud je ten pervitin v každém z uvedených dvaceti případů jiné barvy. Či snad se jedná o pestrobarevné uživatele? A to před či po požití pervitinu? Kdo ví; nejspíš si ale dopřál dávku autor. Ale dál, tentokrát poeticky: ...jeho tvář se nořila ve šmouhách nejistot. Zajisté je každému hned jasné, že jsme ve sportovním zpravodajství.
V kulturní rubrice zas hovoří I.F. a T.D. o potřebě cosi charakterizovat nepřeložitelným "když už, tak už". Je radostné vidět takovou ukázku národní hrdosti a pýchy na originalitu mateřského jazyka, škoda jen, že tu bublinu okamžitě propíchne jednoduché německé "wenn schon, denn schon".
Plýskanice, inu ano.
Někdy, pravda, novinář jen zaznamená výroky, nejčastěji osobností (politické scény). Většinou je nekomentuje, alespoň v regionálních denících ne. Škoda.
Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky. Očekávám, že dáme Paroubkovi podporu i v případném 3. pokusu o sestavení vlády. Tak nějak to ve mně budí představu, že jelikož nelze do stejné řeky vstoupit dvakrát, musíme tak učinit třikrát, přesněji jednou, třikrát a čtyřikrát, protože dvojku je třeba vynechat.
Jestli vláda neuspěje, věřím, že se Topolánek zachová jako chlap. Naštěstí asi opravdu neuspěje, ale jak by se pan Topolánek měl zachovat, pokud snad přece? Co předpokládá, čemu věři kolega politik v takovém případě?
Z odolnosti vůči chorobám vyplývá další nutnost chemického ošetření, čtu dále - a začíná mne pohlcovat mentalita indiferentismu; to je ostatně citát, co to znamená, netuším. Nenechám se však chemicky ošetřit, vůči chorobám odolný nejsem.
Takže si půjdu raději udělat několik obrázků; ten dnešní ukazuje Jičín nedávno, brzy ráno, vánoční stromy stále ještě stojí, sníh stále ještě neleží. A v práci začnu číst hodnotnou literaturu, třeba něco od Waltera Moerse.
Tak si to časně ráno kráčím od lip k Žižkovu náměstí kolem budovy jistého jičínského úřadu, pod nohama mi křupe zmrzlý sníh (konečně!) a u srdce mne hřeje zjištění, že úředníci již naplno pracují – v šest hodin ráno zářila okna do tmy! A někteří očividně „zařezávali“ natolik, až jim z toho bylo horko, tedy si (po)otevřeli okna. 
