Dienstag, Dezember 30, 2008

Po vánocích...

...je před vánocemi: už víte, čím potěšit své blízké někdy koncem roku 2009? Několik úžasných nabídek jsem našel v magazínu pro ženy a dívky. Vedle revolverů pro zahřátí (inu, frontové noviny ženám) mne zvláště zaujala pinzeta unisex, myslící očividně také na třetí pohlaví. Nesmírně praktické mi připadá též nerezové mýdlo, dá se předpokládat, že vydrží skutečně dlouho.
Je samozřejmě možné doufat, že předložené nezbytnosti budou k mání ještě za (necelý) rok, jistější ale bude nakoupit ihned. Už se zase těšíme...



A přeji úspěšný rok 2009 - ať je plný přínosné prokrastinace!





Pro méně nostalgické nátury pak třeba takto:



Pokud se ostatně o prokrastinaci a o tom, jak zvládnout věci - bez špetky sebekázně chcete dozvědět více, klikněte si na tento odkaz.

Montag, Dezember 22, 2008

Ti umělci...

... mají ale pěkné přítelkyně! Třeba takový Vláďa Hochmann - včera a v Bukvici a v bílém kožíšku to Ivance opravdu slušelo.
Jak vypadá kamarádka pana Kořínka bohužel nevím. Ale soudě podle toho, co ukázal ve valdštejnské lodžii, musí být opravdu krasavice. Pravda, mumie kočky možná nenadchne každého, ale zkuste těch pár dalších objektů a několik obrazů - rozhodně stojí za shlédnutí. Taky tam Václav Kořínek hraje na didgeridoo.
Hudba byla vlastně původním motivem mého pátečního cyklistického výletu - Občanské sdružení Lodžie zvalo na tradiční zpívání.


.

Freitag, Dezember 19, 2008

Před(vánoční)nášky...

...tedy předvánoční přednášky (a koncerty a divadlo) zabírají čas, kterého je prý v tuto dobu zvláště málo; tvrdí alespoň nejrůznější noviny, přinášející současně řadu rad, kterak to všechno pojednat klidněji, nepodléhat tlaku reklamy - inu, jako každý rok. Protože ale vlastně mohu cestou na povídání o kartuziánech či koncert ZUŠ vždycky hned něco z nezbytností vyřídit a nakupovat se dá naštěstí také pomocí internetu, mohl bych klidně něco času roz(pro)dat - má někdo zájem? Na prodej může být konečně leccos: nedávno například jsem viděl, jak fanoušci jednoho fotbalového klubu, který je na tom momentálně a monetárně mizerně, prodali svou podporu klubu lépe finančně situovanému.

Ale zpátky k vlastnímu tématu: vedle zmiňované přednášky v galerii, související s výstavou v téže a obohacené ochutnávkami klášterních produktů, jsem se byl podívat v synagoze, ostatně se spoustou lidí, kteří patrně také mají času dost. Během povídání o svátku chanuka tam očividně neplatil zákaz fotografování, tedy jsem si také udělal obrázek, když už
ten foťák pořád tahám sebou. Pravda, spíše "z hecu", fotografie interiéru synogogy mám z doby před vydáním zákazu už pár let na své webové stránce, předpokládám totiž, že nemá zpětnou platnost.
Problematičtější to bylo s fotografováním v "Káčku", vcelku pochopitelně bylo zakázáno blýskat, ale to pro mne osobně nejzajímavější jsem stejně našel až po představení (pan Lédl snad promine, ale zdá se mi, že téma betlémského příběhu má pan Wilda zpracované lépe) - visí to tam na zdi patrně již dlouho: článek o jednom klubovém představení, podepsaný zkratkou "buh". Jako Němec to samozřejmě vyslovím "búú"- na divadelního kritika opravdu legrační podpis.
Na předvánoční koncert jsem šel jako pyšný otec, hrála tam dcera. Bylo nabito, pyšných rodičů a dalších příbuzných nemá Jičín nedostatek - tahle verze Tiché noci ostatně byla spíše tím, co po pýše dle známého přísloví následuje.
Času tam stráveného nicméně nelituji. Mám jej nakonec, jak jsem se zmiňoval, dost. K tomu mi pomáhá také jedna hezká kniha, kterou momentálně překládám: Kathrin Passig a Sascha Lobo, Dinge geregelt kriegen - ohne einen Funken Selbstdisziplin. Malá ukázka:

Jak to doopravdy bylo

Na počátku nestvořil Bůh vůbec nic. „Na to bude zítra ještě dost času“, pravil a spokojeně si pohladil bradu.

Druhého dne řekl Bůh: „Ach, vždyť zbývá ještě pět dnů.“ A sklesl zpátky do podušek.


Třetího dne už chtěl Bůh začít oddělovat světlo od temnoty, ale sotva si uvařil šálek kávy, byl den tak nějak pryč.

V den čtvrtý Bůh vážně přemýšlel o tom, že by tou namáhavou stvořitelskou prací pověřil někoho jiného. Jenže zatím nikde nikdo nebyl.

Pátého dne musel Bůh vyřídit jiné, daleko naléhavější záležitosti.

Šestého dne Bůh zvažoval, zda by nebylo možné se z celé té aféry nějak vyvléknout. Ale nic pořádného jej nenapadlo. Byl konec konců všemocný, většina výmluv proto vyznívala drobet nepřesvědčivě.

V neděli pět minut před dvanáctou tam Bůh nakonec spěšně cosi namrskal: vodu, zemi, den, noc, zvířata, věci. Pak si prohlédl své dílo a viděl, že je, inu, jakž takž. „Ale na pouhých pět minut“, řekl, „to zas tak špatné není!“

Montag, Dezember 01, 2008

"Josef dobře udělal...

... když s nimi zatočil, ten jim ukázal!" pravil tuhle ve sklípku jeden zatrpklý důchodce. Mínil Josefa II. a kartuziány. Přes jeho odpor k "žebravým příživníkům" jsem jej pak o dva dny později spatřil na vernisáži výstavy o valdické kartouze. Konečně - proč ne? Vyslechl si projevy a svou nechuť překousl, spolkl a zapil dobrým vínem. A snad po shlédnutí výstavy a posléze popřemýšlel o tom, že je možné a může dokonce mít smysl dělat i něco jiného, než jen to, čemu on osobně říká práce.

Šlapat schody na bránu se mu ale už nechtělo, takže přišel o nevím kolikátou reprízu "věžnické vánoční hry Betlém" - pořád pěkné a tolika lidmi navštívené, až jsem musel fotit z poněkud nezvyklého úhlu, neb jsem jinde než vysoko na schodech už nenašel místo.