Nedá mi to pokoje.

"Nedostatek energie vede globálně neustále k ohromnému počtu obětí, projevujících se například ve vysoké dětské úmrtnosti, v nízké střední době života a frekvenci mnoha závažných onemocnění, nemluvě již o umírání z hladu.“
Napsal jaderný fyzik František Janouch v Lidovkách.
V souvislostech jeho článku, propagujícího zářivou budoucnost jaderné energetiky, mne tento výrok vede k domněnce, že pan Janouch by rád postavil například v Africe několik jaderných elektráren a tak snížil dětskou úmrtnost atd.
Ovšem v zemích, zasažených radioaktivním spadem z černobylské elektrárny, se zvýšil počet potratů, mrtvě narozených dětí, závažně postižených dětí a dětí s oslabeným imunitním systémem a tedy pravděpodobně nízkou dobou dožití. Nebýt výdajů na odstraňování následků havárie, patrně by tam též méně lidí hladovělo. Zda havárie v Japonsku připěje ke kvalitě života tamních obyvatel? A skutečně neexistuje jiná energie než elektrická?
Země, v nichž se vyskytují problémy autorem článku zmiňované, jsou na jedné straně většinově politicky nestabilní a je tedy velmi odvážné plánovat v nich zařízení, produkující odpad, který bude třeba bezpečně uložit na tisíce let – to je ostatně problém, který není vyřešen ani v Evropě či USA. Na druhé straně mají tyto země značný potenciál obnovitelných zdrojů - slunce, voda, bioplyn -, jehož využití je bezprostředně možné, nevyžaduje velké investice (a že ony země prostředků nazbyt nemají je součástí jejich problémů, pravda?) a do budoucna představuje jistotu, nikoli riziko.
A nezmínit rizikovost jaderné energetiky prostě nejde. Přes všechna technická opatření jde o riskantní technologii, nikdy nesmíme opomenout lidský faktor – žijeme ve světě, kde každodenně milióny lidí vypínají počítač kliknutím na tlačítko start.

Fotosoutěže ...

... mám rád. Zvláště ty, ve kterých něco vyhraji. To se ale nepodaří vždycky - zvláštní, pravda? Ale teď alespoň v jednom případě chápu, proč tomu tak je, totiž v případě digimaniaka pana Polívky. Ten mi onehdy vyřadil ze soutěže snímek, protože "neodpovídal podmínkám". Je to obrázek vlevo a nevyhovoval, protože se prý jedná o fotomontáž. Inu, šéf časopisu o fotografii nepoznal rozdíl mezi stroboskopickým bleskem a fotošopovou skládačkou. A já si jej dovolil poučovat - jaká to drzost! Očividně nezapomněl, důvod k vyřazení mých snímků s tématem tance (vpravo) byl však nyní subtilnější: "fotografie  byly vyřazeny z důvodu nesplnění kritérií pro zařazení - musí mít nějakou kvalitativní úroveň". Inu, s tím se polemizovat nedá, "nějaká kvalitativní úroveň" je velice neurčité měřítko. Polívkový vkus pak je polívkový vkus a je-li současně Polívka šéfredaktor ... Nicméně, při pohledu na některé snímky, které nebyly vyřazeny a tedy očividně splnily digimanovy nároky na kvalitu, se nemohu ubránit dojmu, že  zde nešlo výlučně o fotografická kritéria .

Klaus vítězný

Podle Lidových novin reagoval Václav Klaus na havárii japonské jaderné elektrárny radostným prohlášením: 58 elektráren zemětřesení v Japonsku přežilo a to je „pro mě vítězství“. Pan prezident zde patrně vítězí nad "odpůrci jádra", kterým vyhlásil rozhodný boj. Jen se obávám, že ta jedna prohra v Japonsku (a další v Rusku, USA, Anglii, Švédsku, abych uvedl jen nejznámější případy) ukazuje, že jeho boj je nesmyslný a vítězství Pyrrhovo. Každá prohra v takovém boji je ztrátou natolik velkou, že DOČASNÁ vítězství neguje. Zdůrazňuji ono dočasná, protože fakt, že nějaká jaderná elektrárna zatím funguje, nezaručuje do budoucna vůbec nic - kromě tun radioaktivního odpadu, o které se bude muset postarat dlouhá řada generací našich potomků, aniž by ostatně měla nějaký prospěch ze zbytečně marnotratného životního stylu (křiklavým příkladem může být "neviditelnou rukou trhu" prosazená plánovitá obsolescence), pro jehož udržení likvidujeme naši planetu. Tvrdím, že radost z jeho "vítězství" odhaluje pana Klause jako ideologicky zaslepeného a navýsost cynického hlupáka.