Klaus vítězný

Podle Lidových novin reagoval Václav Klaus na havárii japonské jaderné elektrárny radostným prohlášením: 58 elektráren zemětřesení v Japonsku přežilo a to je „pro mě vítězství“. Pan prezident zde patrně vítězí nad "odpůrci jádra", kterým vyhlásil rozhodný boj. Jen se obávám, že ta jedna prohra v Japonsku (a další v Rusku, USA, Anglii, Švédsku, abych uvedl jen nejznámější případy) ukazuje, že jeho boj je nesmyslný a vítězství Pyrrhovo. Každá prohra v takovém boji je ztrátou natolik velkou, že DOČASNÁ vítězství neguje. Zdůrazňuji ono dočasná, protože fakt, že nějaká jaderná elektrárna zatím funguje, nezaručuje do budoucna vůbec nic - kromě tun radioaktivního odpadu, o které se bude muset postarat dlouhá řada generací našich potomků, aniž by ostatně měla nějaký prospěch ze zbytečně marnotratného životního stylu (křiklavým příkladem může být "neviditelnou rukou trhu" prosazená plánovitá obsolescence), pro jehož udržení likvidujeme naši planetu. Tvrdím, že radost z jeho "vítězství" odhaluje pana Klause jako ideologicky zaslepeného a navýsost cynického hlupáka.

Prochor, prezident, prachy + prokrastinace...

... a samozřejmě Romeo. Co mají tito a tyto společného? Je to prosté: společně se sejdou teď a tady. Tedy:
Prochor, novinář, "spáchal" kritický článek. Takže... Ne, nebyl zastřelen před domem, jen "odstřelen" z kulturní komise města. Dosti nekulturně.
Prezident Václav Klaus před volbami veřejně podporuje kandidáty ODS. Nadstranicky? Sotva. Takže? Takže nic. Průměrný ekonom, vyznamenaný bývalým agentem KGB a Puškinovou medailí, smí dále pracovat na svém autoportrétu. Také toto vypovídá mnohé o současné české (politické) kultuře.
Ostatně jsem od pana profesora v poslední době neslyšel nic o neviditelné ruce trhu. Ovšem ona se jakási ta mezinárodní či světová finanční krize stejně jen zveličuje (ach, ta masová média!) a přinejmenším občanů Česka se, tvrdí český ministr, rozhodně nedotkne. (Pravda, já už během krize přišel o řádný prachy - nejenže nevyšla má čísla, já si dokonce, jako obvykle, ani nevsadil; také ovšem nejsem českým občanem). Ta pracovní místa, kterých má podle názoru Světové banky v jejím důsledku zaniknout několik více milionů, budou tedy muset zanikat někde jinde, než v patrně největší evropské autodílně. Své rozhodnutí v této věci ale ať klidně odloží na pozdější dobu, řečeno odborným termínem: nechť prokrastinují. Kdyby takto své nepříjemné rozhodnutí v oné prekérní záležitosti Romeo tehdy u Juliina hrobu odložil o týden, mohli spolu ti dva strávit několik krásných let. S prokrastinací tedy není nutné se vždy jen potýkat, byť tak prý dnešní společnost činí - podle jakéhosi blíže nedefinovaného výzkumu; autor prolinkovaného příspěvku by ostatně měl vědět: prokrastinace rozhodně není slovo původu anglického, to se jen latina, jazyk mrtvý stejně, jako české klasické gymnázium (no, asi ne docela stejně: kdo dříve zemře, je mrtvý déle, pravda?), už očividně nemůže přihlásit o svá autorská práva.
Na závěr už jen krátká zpřesňující poznámka: na snímku v levém horním rohu není Prochor sejmut při psaní kritického příspěvku, jen si dělá poznámky během na vznik Československa vzpomínající akce v místnosti vedle galerie, reprezentované oním "G" v RMaG. Z ní je také tato fotografie: