Na kole …

… se samozřejmě dá jezdit i nyní, byť venku momentálně sněží. Jsou tady ale dvě otázky: 1. Co říci sousedovi, který mi pak v hospůdce tvrdí, že jeda na kole za špatného počasí ohrožuji automobilisty (inu, pár odpovědí mne napadá, ale nechci klesnout na úroveň diskusí k denním aktualitám novinek.cz) a hlavně 2. Kam? Ano, kam v Čechách jezdit na kole, ptám se zcela vážně pana ministra dopravy. V Čechách je totiž postaráno jen o dva druhy cyklistů. Jsou to jednak ti, kteří si kolo na střeše auta dovezou někam, kde vystoupí, kolo sundají a projedou se, nejraději v chráněné krajinné oblasti, po bezvadně asfaltovaných cestičkách odnikud nikam, resp. od auta k autu, čímž „udělali něco pro své zdraví“ a částečně amortizovali ony lesklé oděvy, úzce objímající vystouplá pivní břicha. Druhak pak jsou to cyklisté-sebevrahové. Ti mají k dispozici například křižovatku u Národního divadla, kde se mohou na vyznačené cyklostezce nechat přejet tramvají, autobusem nákladním autem či terénním Porsche. 

Já bohužel patřím k lidem, pro něž není kolo sportovním náčiním, nýbrž prostě a jednoduše dopravním prostředkem. A takoví to v této zemi nemají lehké. Cyklostezky, vedoucí například od vesnice k městu nebo k druhé vesnici, ty se hledají těžko, mám dokonce dojem, že stále hůř. Jeden příklad za mnohé: Onehdy jsem chtěl jet z Jičína do Nové Paky. Před několika více lety to bylo poměrně jednoduché, dnes však od Jičína ke kruhovému objezdu, na kterém se odbočí na Hradec Králové potažmo pokračuje rovně na Paku, vede silnice, na niž cyklisté nemají přístup. Pravda, když jsem onehdy jel autobusem z HK do JC, spatřil jsem podél silnice vedoucí pruh asfaltu a pravil si: Ha, cyklostezka, problém vyřešen. Ovšem když jsem se po ní vydal, zjistil jsem, že zhruba 900 m před kruháčem asfaltovaný pruh končí, následuje pole. Měl jsem dvě možnosti. Buď se vrátit do JC a pustit se přes Valdice do Dřevěnice a tedy jet nějakých 12 km namísto 900 m, které mi scházely, abych se dostal za kruháč a na silnici do Paky – nebo to vzít přes pole. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, neb jsem měl v Pace termín, ale radost jsem z překonávání brázd neměl.

Pane ministře, nedalo by se dokončit oněch 900 m asfaltu? Při ani ne třímetrové šířce cyklostezky by to snad tolik nestálo, určitě méně, než oprava odfláknuté dálnice, ba patrně méně, než kdosi dostal na úplatcích za zadání oné stavby. A nebylo by vlastně možné projektovat a stavět cyklostezky spojující konkrétní cíle, umožňující například mým dětem jezdit těch sedm kilometrů do školy na kole, paní K. do práce .., vůbec dovolily lidem dopravovat se odněkud někam ekologicky, bez toho, že by pro přemístění svých ctěných zadků museli uvést do pohybu 2 tuny oceli, plastů a elektroniky spalováním neobnovitelných zdrojů?