Potřetí s němčinou...

... bude začínat naše dcera, tentokrát na gymnáziu. Poprvé to bylo ještě na prvním stupni základní školy v Libuni, kterou pět let navštěvoval také syn. Ten se poté dostal na osmileté gymnázium do Jičína, kde ovšem s němčinou pokračovat nemohl (pro malý zájem studentů, ale také školy, obávám se) a musel začít dohánět náskok šťastnějších spolužáků v angličtině. Dcera, o jeden ročník za ním, chtěla rovněž na osmiletý gym, přešla tedy s předstihem na anglinu ještě v Libuni, aby se až později dozvěděla, že jičínský gym bude napříště jen nanejvýš šestiletý, takže pokračovala na 4. ZŠ, kde posléze začala s němčinou podruhé, když přibírali druhý cizí jazyk; stejně tak podruhé, ovšem na gymnáziu, začal s němčinou náš syn. Nyní tedy Esterka půjde na šestiletý gym, bude ve třídě se samými zatím angličtináři a spolu s nimi začne opět němčinu od der die das. Složité? Inu, ano.
Ale má její přestup také své dobré stránky: jičínské gymnázium nově nabízí latinu, zatím nepovinně a jen, bude-li dost zájemců, ale stejně, potěší už ten dobrý úmysl. A také se Esterka nebude muset stýkat s paní učitelkou Lisou, ani zastupující. Proč jsem tomu rád? To asi postačí vysvětlit tento citát: "Mne taky netěší suplovat ve vaší stupidní třídě." Pravila pí. učitelka Lisá, 26.05.09.

Jiný citát:
"Málem jsem se srazila s netopýrem!", vykřikla tuhle ráno žena, připravující se odejít do práce. Ano, vedle myší, slepýšů a různého hmyzu zase jedno zvíře, které jsme si nepořídili, nicméně u nás bydlí. Ve volných chvílích visí pod lavicí v jídelně.

Pověste to...

...někam, pravil Robert. Tak jo. Ono "to" jsou fotky z návštěvy "velvyslanců Evropské unie", což byli, jak jsem se posléze dozvěděl, jacísi úředníci z Bruselu. Zastihl jsem je náhodou v lodžii, přičemž o stíhání vlastně nemůže být řeč, čekal starosta, čekal hejtman (v doprovodu příjemné, totiž velice mlčenlivé blondýnky; foto), čekal personál cateringu - a čekali tvůrci expozice, tedy právě Robert (Smolík), manželé Lhotákovi, Jaromír Gottlieb a další, kteří si dali záležet, aby "velvyslancům" přiblížili Jičín; šlo snad také o získání nějakých peněz z EU. Nakonec úředníci dorazili, eskortováni bůhvíproč městskou policí (která se poté věnovala hlídání vlaku, jednoho, více jich za tu dobu neprojelo), vyslechli si projevy i nabídku bližších informací k viděnému, načež se vrhli na připravené jídlo + pití. Vypadalo se, že jeli z Bruselu bez zastávky a bez svačinky přímo až do Jičína. Poté odjeli a najedli jsme se i my, tedy pan hejtman, pan starosta...
Ach ano, ty fotky, Roberte, jsou tady v tom albu.



A když už jsem se utrhl od práce a dostal se až sem, tak ještě rychle obrázky k ohňům (čarodějnice), "našemu svátku", jak pravil řečník v lipách, totiž k 1. máji a komunista (bylo to, jak řekl správně pan Wilda, aniž by tam musel chodit, "takové berlové") - úplně na závěr pak důležitá informace: pan Kořínek si, ještě než zabubnoval na nádvoří zámku (byla to paráda; foto), otevřel v Jičíně takovou menší galerii. Tedy, otevřel: ono je tam sice napsáno, že bude otevřená přes den (a zavřená v noci), jen jsem zatím asi nenatrefil ten správný den. Budu to zkoušet.
Jak si tak ještě prohlížím fotky - zdá se, že Jičín zase jednou postihly trabanty.