Dva ruské hlasy

Komu dát přednost, nedávám touhle volbou najevo svou stranickost? Ne, nedávám. A první má slovo Vladimir Putin. Po citátu z jeho projevu, který mi onehdy poslal jistý facebookový přítel, následuje překlad textu, který mi poslal jiný přítel (přátel na facebooku nemám mnoho, ale spektrum zahrnují široké) a jehož autorem je ruský spisovatel Michail Šiškin.

Tak tedy:

Putin:

„Vidíme, jak většina euroatlantických zemí fakticky jde cestou odmítání svých kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírají se morální zásady a jakákoli tradiční identita: národní, kulturní, náboženská, nebo dokonce pohlavní. Provádí se politika, která řadí na stejnou úroveň velkou mnohodětnou rodinu a partnerství osob stejného pohlaví, víru v Boha a víru v Satana. Výstřelky politické korektnosti jdou tak daleko , že už se vážně mluví o registraci stran, jejichž cílem je podpora pedofilie. Lidé v mnoha evropských zemích se bojí nebo stydí mluvit o své náboženské příslušnosti. Ruší se a přejmenovávají svátky, aby stydlivě schovali podstatu těchto svátků – jejich morální základ. A tento model se agresivně snaží vnutit celému světu. Jsem přesvědčen, že to je přímá cesta k degradaci a primitivismu, k hluboké demografické a morální krizi.
Co jiného by mohlo být větším svědectvím o morální krizi lidské společnosti, než ztráta schopnosti sebereprodukce. Dnes téměř všechny vyspělé země již nejsou schopny se reprodukovat, dokonce s pomocí migrace. Bez hodnot založených v křesťanství a jiných světových náboženství, bez standardů morálky, které se formovaly tisíce let, lidé nevyhnutelně ztratí svou lidskou důstojnost. My považujeme za přirozené a správné hájit tyto hodnoty. Je třeba respektovat právo jakékoli menšiny na odlišnost, ale také práva většiny by neměla být zpochybňována.


 
Šiškin:

Můj otec se jako osmnáctiletý dobrovolně přihlásil do armády. Sloužil na ponorce v Baltickém moři. Když jsem byl malý, bydleli jsme ve sklepě na známé moskevské ulici Arbat, nad mou postýlkou visela fotografie tátovy ponorky.

Byl jsem hrozně pyšný na to, že můj táta má ponorku, její obrázek jsem pořád dokola maloval do školního sešitu. Každoročně 9. května, na Den vítězství, vytáhl otec ze skříně námořnickou uniformu – kterou pro rostoucí břicho nechával pravidelně přešívat – a připevnil na ni všechny řády. Být na otce hrdý, to pro mne bylo důležité. Byla válka a táta ji vyhrál!

Když jsem dospěl, pochopil jsem, že můj otec v letech 1944 a 1945 potápěl německé lodi, které evakuovaly uprchlíky z Rigy a Tallinu. Ve vodách Baltu našly smrt stovky, ne-li tisíce lidí. Za to dostal můj otec svá vyznamenání. Už dávno na něj nejsem pyšný, ale neodsuzuji jej. Byla válka.

Upil se k smrti

Po válce otec pil. Jako všichni jeho kamarádi z ponorkové flotily. Patrně nemohli jinak. Táta byl tehdy ještě kluk, po celé měsíce v nasazení, na širém moři, v neustálem strachu, že utone ve své železné rakvi. Na něco takového se nezapomíná.

Když za Gorbačova začal hlad, dostával otec jako veterán války potravinové příděly – také z Německa. Pro něj to byla osobní urážka. Spolu se svými přáteli se celý život cítil jako vítěz a teď jej poražený nepřítel krmil almužnami. Když nám otec přinesl první příděl, opil a vykřikoval: „My přece zvítězili!“ Pak ztichl a plakal a ptal se bůh ví koho, přičemž se obracel ke mně: „Řekni, vyhráli jsme válku nebo prohráli?“

V posledních svých letech se ničil vodkou. Všichni jeho kamarádi z ponorky se tou dobou už dávno upili k smrti, on přežíval jako poslední a nejspíš se nemohl dočkat, až znovu spatří své spolubojovníky. V moskevském krematoriu jej spálili i s jeho námořnickou uniformou.

Sedmdesát let od konce války se 9. května na Rudém náměstí sejde posledních několik veteránů – prověřených bezpečnostní službou. Žijí dnes v Rusku, kde Putin dosáhl všeho, co si jen diktátor může přát. Lid jej miluje, nepřátelé se jej bojí. Jeho režim nestojí na nejistých nohách paragrafů ústavy, nýbrž na neměnných zákonech oddanosti vazalů suverénovi – od paty pyramidy až k její špici.

Diktatura Vladimíra Putina ve 21. století se poučila z chyb těch předcházejících. Hranice jsou otevřené, nespokojenci jsou nedvojsmyslně vyzváni k opuštění země. Nová vlna emigrace se zvedá každý měsíc. Zemi opouští zejména elita: vědci, počítačoví specialisté, novináři, inženýři, podnikatelé. Tyhle katastrofální lidské ztráty oslabují zemi a posilují režim.

Pro ty, kdo v Rusku zůstávají, je tady osvědčený koncept: válka. Hysterické vlastenčení v televizi je zázračnou zbraní režimu. Obyvatelstvu se prezentuje ideální obraz světa: Západ nás chce zničit. Jsme nuceni – jako už naši dědové – vést svatou válku proti „fašismu“, být připraveni pro vítězství obětovat vše. Proti této válce mohou být jen „zrádci národa“.

Za každé ideologie – ortodoxní křesťanství, komunismus a znovu křesťanství – manipuloval každý režim v Rusku lid pomocí patriotismu. Mému otci bylo šest let, když zatkli jeho otce. Mého dědečka zničil gulag. Syn chtěl být hrdý na svého otce, ale otec byl nepřítel lidu. Když začala válka, oslovily amplióny deptaný ruský lid: „Bratři a sestry!“

Podlost oněch režimů je v tom, že zneužívají – a budou zneužívat - nádherný cit: Lásku k vlasti, připravenost, obětovat jí vše. Místo vlasti zaujímá diktatura. Otec se vypravil do války, aby hájil svou vlast, hájil však režim, který zabil jeho otce.

Přeje člověk své vlasti vítězství nebo porážku? Podivná otázka pro někoho, kdo svou otčinu miluje. Přestane ale být tak divná, když se jedná o vlast, která po staletí nenechává svůj lid a národy kolem žít v míru. V povědomí národa není jasné, kde končí vlast a začíná zločinný režim – všechno je propojené. Vlastenectví je Rusku svaté, lidská práva a respekt vůči jedinci naproti tomu neznamenají mnoho.

Nejdůležitější ruská otázka zní: je-li vlast monstrem, musím ji milovat nebo nenávidět? Všechno zde souvisí se vším. Již dávno to vyjádřila ruská poezie: „Nenaučí se milovat srdce, znavené nenávistí!“

O prospěšnosti války

Také neslavně proslulý ruský masový vrah, Andrej Čikatilo, byl otec, možná dokonce ne špatný. Jak se k němu má postavit jeho syn? Čikatilo zabil desítky lidí. Má vlast je zodpovědná za smrt miliónů vlastních a cizích dětí, přičemž ty vlastní tvoří většinu.

A nekončí to. Můj otec bojoval proti zlu fašismu, ale jiné zlo jej zneužilo. On a milióny sovětských vojáků byli otroci a přinesli světu nikoli osvobození, nýbrž nové otroctví. Národ pro vítězství obětoval vše, ale plody vítězství byly chudoba a ještě větší nesvoboda. Vítězství otrokům nepřineslo nic, kromě pocitu velikosti impéria jejich pána. Velké vítězství v roce 1945 jen prohloubilo jejich velkou nesvobodu.

Násilný konflikt s Ukrajinou Rusy znovu volá do boje proti „fašismu“. Zase jednou sahá diktátor k patriotismu, aby si zajistil moc. Z obrazovek se hystericky hlásá „velikost Ruska“, „návrat ruské země“, „ochrana ruského jazyka“ a „pozvednutí ruského světa“. A znovu a znovu apel: „Zachraňme svět před fašismem!“

Režimy lákají lidi na návnadu lásky k vlasti. A opět volá diktatura své poddané k obraně, aby chránila sebe samu. Přitom nemilosrdně zneužívá vítězství ve „Velké vlastenecké válce“ 1945. Dnešní mocipáni ukradli ruskému lidu ropu a plyn, volby a zemi. A také ono vítězství.

Historie se znovu přepisuje podle přání mocných, jediné, co je třeba zdůraznit, jsou vojenská sláva a velká vítězství. „Slavné navrácení“ Krymu už je kapitolou v učebnicích dějepisu. A další kapitola čeká na své napsání. Třeba takto: Jako ztracený syn se Ukrajina na kolenou vrací do objetí Ruska. Banda, která je v Kremlu u moci, na sebe poštvala tyto dva národy s hlubokými vzájemnými kořeny, Rusy a Ukrajince. To je neodpustitelná podlost. Můj otec byl Rus, má matka Ukrajinka. Mnohdy si říkám: dobře, že už jsou po smrti a nevidí, jak se Rusové a Ukrajinci v Donbasu navzájem vraždí.

Anexe Krymu Putinovi přinesla žádanou vlnu patriotismu. Ale protože tato vlna opadá, musí se Putin postarat o nové, pokud možno ještě větší nadšení. Diktatura nepotřebuje jednotlivé bitvy, potřebuje válečný stav. To nejhorší nás teprve čeká.

9. květen, jak jej pompézně slaví Putinovo Rusko, nemá nic společného s vítězstvím lidu, s vítězstvím mého otce. Tento 9. květen není dnem míru a vzpomínky na oběti. Je to den, kdy se řinčí zbraněmi. Den agrese, vyhlášení války cizím i domácím, den tajných převozů mrtvých, den velké lži a velké podlosti.

Nenávist a krev

Přirozeně přeji své vlasti vítězství. Ale jak má tohle vítězství vypadat? Každé Hitlerovo vítězství bylo porážkou Němců, jeho pád naopak velkým vítězstvím. Poprvé v historii lidstva se ukázalo, že totálně poražený národ se může pozvednout a žít dál – bez horečnatých snů o válce.

Rusko naproti tomu se z 21. století vrací do temných dob minulosti. Je skoro nemožné žít v zemi, kde je vzduch záměrně otravován nenávistí. Po velké nenávisti následovalo v minulosti vždy velké krveprolití. Co čeká mou zemi? Stane se jedním velkým Donbasem?

Táto, tu válku jsme prohráli.

E-migrace

Takže jsem realizoval také svou elektronickou migraci:
 www.pprokes.cz    www.pprokes.eu

Schluss. Aus. Vorbei.

Neboli hezky česky a stručně: Konec. Český ráj, Jičín a okolí jsou minulostí. Žena mi oznámila, že už se mnou nemůže žít a chce rozvod. V relativně krátké době jsem se z manžela, kterého jí "všechny ženské v práci závidí" a který pro ni činí mnohé, "co by jiný chlap nikdy nedělal", stal jakýmsi odporným hmyzem. A stejně jako Řehoř Samsa se ani já nedozvím - proč? Pravda, žena mi sdělila, že má své důvody. Jaké? Inu, těmi důvody jsou příčiny a těch bylo za ty roky asi několik a spíše se sečetly. Sice připouští, že jsme spolu prožili i cosi hezkého, ale nemůže žít v minulosti. Působí to na mne dojmem velice selektivní paměti -  ale tak to prostě je. Namísto rozhovoru mi žena nabídla, že si smím vzít nějaké ložní prádlo.
Shrnuto: sbohem Česko, namísto pokojného stáří po boku milované a milující ženy (nejlépe v jedné osobě) začínám si v šedesáti letech budovat základy jakési jiné budoucnosti. A to mi jde přece jen lépe v Německu. Also dann: tschüss!

Loggia 30042014

Sice už se do Čech nedostanu příliš často, ale občas přece. Výsledkem mé poslední návštěvy jsou dvě fotoalba:
https://picasaweb.google.com/114356389478630509935/Loggia30414?authuser=0&feat=directlink
https://picasaweb.google.com/114356389478630509935/Famfrpal?authuser=0&feat=directlink

Mainz...

.. je také jedno z hlavních měst karnevalu v Německu - takže tady nechybí ani karnevalová kašna. Ale než tohle dílo mnichovského autora se zhruba 200 figurama, to už se mi víc líbí poněkud jednodušší, ale hned na první pohled vtipná kašna na Ballplatz; u té karnevalové musí člověk strávit pár hodin, aby si ji řádně prohlédl. Ovšem úplně nejvíc se mi líbí kola, která jsou tady všude ve městě připravena ke krátkodobému pronájmu - a samozřejmě také to, že na nich lidé opravdu jezdí.

Pomalu...

... se tedy zabydluji v Mohuči (Mainz). Pomalu? No, vlastně docela rychle. Bydlím uprostřed toho, co po poslední hloupé válce zbylo z antiky, občas ještě drobet bloudím, ale lepší se to. Už mám svého oblíbeného pekaře, obědvám u příjemných Turků - ostatně příjemných lidí je tady spousta, všichni jsou na mne hodní... Tříkolka venom budí značnou pozornost, ani tady jich moc nejezdí, totiž asi jen ta moje, zdá se. Včera mne zastavilo pár dětí, vyptávaly se na "cooles Fahrrad" a když jsem jim řekl, kolik jsem najel minulý měsíc, byly z toho úplně vedle.
Dóm se opravuje, ale stejně sem jeden jeho obrázek dám. Bylo nádherné světlo, předevčírem navečer.

Na pár dnů až let...

... jsem přerušil svůj tříkolkový výlet. Stroj zůstal u hodnotného člověka v Mohuči a já si včera v 10.38 vytáhl z "vyvolávacího zařízení (pořadí klientů)" lístek s číslem 22. Na displeji přístroje červeně zářila sedmnáctka, v hale čekali tři lidé - jedno tetované děvče a jeden černobílý pár. Po zhruba deseti minutách sedmnáctka zhasla a pak se dlouho nedělo nic. Až krátce před půl dvanáctou vyzvala úřednice černouška s albínkou ke vstupu. Ven vyšli po pěti minutách, dveřmi na vzdálenějším konci chodby mezitím jiná úřednice přinesla obědy - od 11.30 do 12.00 úřad neúřaduje, dokonce oficiálně ne. Tedy až něco po poledni se na displeji rozsvítila osmnáctka. Kdo si ji kdysi vytáhl, ten už mezitím patrně zemřel, každopádně nikdo (což zahrnuje mne a ono tetované děvče a pár lidí, kteří přišli zkušeně až po obědě) nereagoval. Ani na devatenáctku ne, až při dvacítce se dívka zvedla, aby zjistila, že dveře nemají zvenčí kliku, nýbrž jen kouli. Než si povšimla, že dveře kanceláře jsou jen přivřené, začervenala se jí nad hlavou jednadvacítka. Ale úřednice byla milosrdná a dívku přijala, byť už její číslo propadlo osudím. Nato vyhlédla ze dveří tvář, kterou jsem ještě neznal, patřící již třetí úřednici, která podle jakéhosi rozpočitadla vybrala z hloučku, tísnícího se přímo přede dveřmi, jednu obézní dámu - patrně jí byla sympatická tvary, které odpovídaly i těm jejím, úředním. A pak, skutečně, pak se na displeji ukázalo číslo 22. Rozrazil jsem dveře, usedl před další, v místnosti čtvrtou úřední osobu, maličko nahánějící strach vizáží vyhazovače, skromně jsem vysvětlil, co potřebuji - a dozvěděl se, že: "Vy si napíšete žádost, volnou formou, zdůvodníte ji, ta bude předložena komisi k posouzení, načež budete vyrozuměn o rozhodnutí, které si pak přijdete vyzvednout."
Dobrá, po mírném tlaku z mé strany se to vyřídilo rychleji, napsal jsem žádost na poskytnutý kus papíru, komise se sešla urychleně a po půlhodince mi pátý představitel státní moci (referent bezpečnosti státu) předal rozhodnutí - proti dvěma podpisům. Rozhodnutí dopadlo v můj prospěch, tedy jsem se, jak referent požadoval (jinak mi ten papír, v jehož textu stálo také cosi o právu podat rozklad, odmítl vydat), vzdal práva na odvolání a šťasten jsem po dvou hodinách a čtyřiceti minutách utíkal z oddělení cizinecké policie v Hradci Králové. A jaká že to byla záležitost, která si vyžádala tolik námahy? Inu, rušil jsem svůj trvalý pobyt v Čechách, neb se stěhuji zpátky do Německa. Jako džentlmen bych to samozřejmě úředníkům neřekl, ale právě oni jsou vedle neplatičů, zlodějů, právníků, policistů, bezohledných buranů a politiků jednou z příčin mého odchodu. Za téměř tři hodiny dokázalo pět úředníků vyřídit záležitost tří lidí - a samozřejmě naplnit dvacet žaludků. Když byla situace opačná a já se odhlašoval v Německu, abych se přestěhoval do Čech, zabrala tato procedura tři minuty.
Ostatně: ne všichni úředníci či policisté, poznal jsem sympatické výjimky, ne všichni právníci, poznal jsem sympatickou výjimku - a poznal jsem tady také řadu skvělých lidí.

Konečně!

Můj šesti- až osmitýdenní  výlet před třemi dny začal, první etapa na 3kolce vedla z Kněžnic do Ostravy, kde se maličko zotavím u mámy, než se vydám dobýt Vídeň a Rakousko a zbytek Evropy. Venom zvládá všechny kopce dobře, já se jej držím a šlapu.

Nádherný...

...nedělní výlet na Kozákov. Perfektní počasí, ideální vítr pro paragliding - nahoře je jich s padáky spousta. Takže si udělám pár fotek a pak si užívám sjezd na tříkolce po venkoncem dobrém asfaltu - průměr padesát km/h. Venom je prostě nejlepší - také jej znovu a znovu někdo obdivuje, pěšáci, motorkáři... Jen by to chtělo více cyklostezek, ne jen ty tzv. cyklotrasy, vytvořené namalováním značky vedle silnice. Tenhle výlet vedl po něčem, co by mohlo projít jako cyklostezka, jen pár stovek metrů před městysem jménem Semily. Na silnicích mne, staříka na tříkolce, naštěstí mnozí automobilisté považují za invalidu a překvapivě ohleduplně objíždějí, někteří dokonce zapnou blinkr. Tak tedy díky.

Sice se dá...

...na 3kolce vyjet mnohé, Veliš, Košov, svažité polní cesty, ba projedu i tam, kde je cesta spíše jen naznačená - ale na výlet podél Labe bych ji teď musel předělat na obojživelníka, tedy se cesta zatím odkládá. Čekám, až opadne voda.

Není to snadné

Ta moderní technika je ale skutečně komplikovaná. Tuhle jsem si dobíjel kredit, jako obvykle v trafice, kterou mám při cestě. Obvykle dostanu velice rychle potvrzující sms, nyní bohužel ne. Protože na mé pouti Jičínem byla nyní prodejna t-mobilu blíže, zašel jsem se poradit tam. Poslali mne zpět do trafiky, která ovšem mezitím "z technických důvodů" zavřela brány. A tak jsem se vydal zpět k t-mobilům, dobil si kredit dalšíma stovkama - a zase nic. Teď se tím ale děvče muselo zabývat. A taky ano. Po bližším zkoumání mi sdělilo, že mám "ucpanou sim-kartu". Já bych v takovém případě asi vzal tenký drát a prošťouchl ji (kartu!), ale děvče za pultem to řešilo jinak. Stačilo dvacet minut telefonovat a simka byla zase průchozí. Proč a jak? Netuším. Ale mám teď alespoň řádně nabito.

Senátor Zeman...

...vypustil do světa nenávistnou tirádu, na niž tady nechci odkazovat, neb nemám v úmyslu ji dále šířit. Shrnuto: Pan senátor a podnikatel Zeman tvrdí, že "obecně by měla platit zásada, že dávky musí být tak nízké, aby je to nutilo pracovat." Koho myslí tím "je"? Inu, samozřejmě speciálně Romy. Kupodivu ne nezaměstnané vůbec, tedy také nezaměstnané (= nepracující, pravda?) Čechy. Píše o "dobrých, pracovitých ženských", čekajících na svou příležitost. Má snad také pro ně platit výše uvedený výrok? To pan Zeman neuvádí. Je si však jist, že když nepracuje Rom, je to z lenosti, když nepracuje Čech, je to pro nedostatek příležitostí - soudí zřejmě, že ve státě, kde je rasista senátorem, mají Romové stejné šance jako všichni ostatní. 
Z jeho textu křičí touha po odstupňování potažmo úplném zrušení sociálních dávek v závislosti na "rase"? Možná podobný zákon iniciuje, bude pak moci pro změnu nadávat na byrokracii, která s uplatňováním podobného nesmyslu bude nezbytně spojená. 
Když si ostatně pan podnikatel ve svém interview stěžuje, že jsou jeho zaměstnanci špatně placení - tak to už mi přijde nanejvýš cynické a hloupé. Ale Pavlu Podobskému, který na facebooku na Zemanův rozhovor odkázal, se to zřejmě líbí, stejně jako Janu Nožičkovi a několika dalším (nebo, jak je na fb až příliš často vidět, docela mnoha) českým rasistům.

Jen tak trochu...

...jsem si postěžoval, o2 tomu říká reklamace. A firma reagovala, zavolal mi týpek, takový ten za banány, a prý to se mnou bude řešit. Tedy se zeptal, zda nám funguje připojení. To sice nebylo předmětem mé reklamace, ta se týkala služeb technické podpory oné legrační firmy, ale dobrá. Ano, momentálně funguje. "Vidím tady", pravilo to, "že máte modem nepřetržitě zapnutý poslední dva týdny." "Ano", odpovídám a vysvětluji: "Když jej vypnu, tak potom nefunguje..," A než jsem stačil dokončit větu, měl jsem v úmyslu říci ještě "po opětovném zapnutí se nepřipojím", skočilo mi to do řeči. S radostným nadšením člověka, spokojeného, že tak brzy odhalil, v čem je problém, panáček zajásal: "Ale to musíte mít zapnutý, když to vypnete, tak to nejde." Tedy jsem byl nepřímo prohlášen za idiota, který netuší, že do žárovky musí jít proud, má-li tato svítit. A tak se odvíjel i náš další, ostatně již jen krátký rozhovor. Na mou otázku z oné stížnosti, totiž jak by se firmě líbilo, kdybych jim za připojení k netu platil stejně, jako mi je firma poskytuje, totiž nepravidelně potažmo vůbec, tak na tu jsem odpověď nedostal.
Ale dostal jsem e-mail. Pan Šedivý, specialista pro reklamace a stížnosti (skutečně, právě takový je jeho titul), mi píše, že jsem "odmítl poskytnout součinnost při řešení případných technických potíží".
Už se těším na pokračování. 

Změna plánu

Tolik jsem se těšil na Paříž! Chtěl jsem z onoho krásného města vyrazit na tříkolce k Atlantiku a pak ještě jinam, ale bohužel mi nikdo nechce tříkolku do Paříže dopravit za rozumnou cenu, takže pojedu jen jinam, navíc jinudy.

OldieOnTrike

Tak jsem své nejmilejší - a nejen proto, že vlastně první v celém mém dosavadním životě - tříkolce věnoval jednu stránku svého webu: http://www.pprokes.cz/oldie.html.  Jistě si to zaslouží.

Už mne nic nenapadá.

Dovezl jsem domů nový modem - připojení k netu nefunkční. Tak zase volám na tu podělanou firmu (O2), a protože tam právě byl nějaký člověk a nikdo z těch, co jim o-dvojka platí v banánech, stačilo přejít do nastavení, kliknout - a bylo hotovo. Kdyby to dokázal ten opičák dnes dopoledne, mohl jsem si celou anabázi (http://terrafelix.blogspot.cz/2013/05/outu-ouvej.html) ušetřit. Tak zas příště.

Outú? Ouvej!

Tak nám zase vypadlo připojení k netu, píši v hospodě. Zase jednou u nás byl technik (s vlastní firmou, ovšem bývalý zaměstnanec o-dvojky, tou ovšem propuštěn a nyní zdánlivě samostatný - tuším, že se tomu v Čechách říká švarc systém), uprostřed týdne, tedy ve středu. Vyměnil modem, pravil "raději vám v pátek pošlu kolegu, který tomu rozumí" a připojení do pátku vypadlo znova. Kolega, který tomu rozumí, změnil nastavení modemu a pravil, že "raději ještě po pár dnech zavolá, jestli to funguje". V pondělí volal, připojení fungovalo. Vypadlo až v úterý. Podle návodu telefonické podpory jsme změnili nastavení modemu a fungoval celé tři týdny!!!!! Dnes ovšem zase už ne. A člověk z technické podpory přístup k zákazníkovi ještě "vylepšil". Už žádná návštěva technika, pokud nechci riskovat, že příčinou výpadku je vadný modem - pak by mi totiž o-dvojka návštěvu dala zaplatit, neb byla "bezdůvodná". Modem je totiž náš. Jistě, byli jsme tou legrační firmou donuceni si jej koupit a na "výběr" jsme měli jen ten jeden, nicméně. Druhá nabídnutá možnost: "Odvezte modem do nejbližší (pro mne, vesničana, ostatně docela vzdálené) prodejny a reklamujte jej. Dostanete náhradní a pokud ani s ním připojení nepůjde, bude důvod k návštěvě technika a ani si ji nebudete muset platit." Jak velkorysé! Pravda, náhradní modem jen proti záloze ve výši 900,- Kč - přičemž dávám modem za modem, takže jaká záloha nač? Ale ta tučná blondýna v prodejně spustila takový proslov, že jsem svou otázku raději stáhl.  Škoda jen, že - když už tedy musela povolit svému verbálnímu průjmu - mne neinformovala, co vše musím ještě předložit a splnit, aby akce mohla zdárně proběhnout. A protože ani onen člověk na telefonu mi takové maličkosti neprozradil, jel jsem do oné nejbližší prodejny hned dvakrát. Přičemž bych tam, upřímně řečeno, nejezdil raději vůbec, daleko lepší by pro mne bylo, mít funkční připojení k netu, moci v klidu pracovat - ale v jednadvacátém století chtít takový luxus od firmy jménem O2, ne, to prostě nemohu vyžadovat. Nebo?
P.S: Jel jsem tuhle kolem "ou tú arény" v Praze. Tak mne napadlo, že by se mohla jmenovat spíše "kyslíkový stan". Ale to asi neprojde.
P.P.S. Zase jsem si alespoň mohl dát pivo - to doma nemám.

Ou tú? Ou jé!

V jednadvacátém století jsme si pořídili připojení k internetu přes pevnou linku firmy O2, česky zvané ou tú. Protože pracuji hlavně přes net, potřebuji pro práci připojení jako kyslík k dýchání, tak jsem se tím názvem nechal zmást. Zatím se ale spíše dusím, mimo jiné vzteky. Za půl roku již šest návštěv techniků a čtvrtý modem - a nyní zas už druhý den čekám na funkční připojení. Prý se to bude řešit do 36 hodin. Nedostanu se na poštu, nedostanu se do banky... Ale mohu si přečíst novinky seznamu, což nikdy nedělám. V Čině vyrobený modem mi totiž cenzuruje internet, jako bych se nacházel v oné lidové republice, nikoli v členském státu Evropské unie. Bezduchý přístroj, který jsem si od  o-dvojky musel koupit, rozhoduje, na které webové stránky mne pustí a na které ne. Seznam ano, Spiegel online nebo gps-tours.de nikoli. Hotmail.com ne, ale poštovní účet u centrum.cz, který mám speciálně pro zasilatele spamu, ten mi povolí. Jako nebozí Číňané nesmím ani já na stránky jiné než ty "správné", "vhodné", "schválené".   Jenže já ani netuším, na rozdíl od Číňanů, kteří v tom smějí mít jasno, kdo mi ten internet blokuje. Čínský modem nebo česká O2?

Má sbírka...

... zlodějů se rozrostla o další tři kousky: mladá fronta, czechfolk Milan Richtermoc a archiweb.cz. Reakce, pokud jsou: fotografii jsme odstranili. Honorář za použitý snímek není ochoten platit nikdo, samozřejmě, vždyť proč platit za něco, co si mohou ukrást, ale třeba pan Jan Kratochvíl z archiwebu to nejprve dlouze okecá. Fotografii si sice ukradli, ale teď ji smazali a nemohou ji zaplatit, protože ji nemají - zhruba taková je jeho argumentace. (Když mu pak snímek pošlu, už jen mlčí.) Pan Marek Lutonský, ředitel internetových redakcí mladé fronty, odmítá platit, neb fotografii nedokázal na webu najít. Dalším jeho příspěvkem k "řešení zapeklité situace" bylo pojmenování kradené ilustrační fotografie k jejich článku "náhledem" - za náhledy se u mf patrně platit nemusí.
A pan Milan Richtermoc je nedosažitelný. Očividně je příliš zaměstnán předěláváním cizích fotografií... Můj snímek lipové aleje v Jičíně si ukradl pro ilustraci povídání o švestkovém stromořadí kdesi v Polabí - a protože se mu líbil opravdu hodně, ještě jej použil jako pozadí pro svůj poněkud obézní trup, kteréžto dílo pak opatřil značkou svého copyrightu, patrně aby mu je kdosi podobně jako on sám neznalý zákonů nezcizil. Tak já si tedy dovoluji je zveřejnit, bez souhlasu "autora", který je bohužel neoslovitelný, protože nikde neuvádí kontakt na sebe. Nikoli snad, abych přitáhl zákazníky na svůj komerční web, jako to dělají zde uvádění padouši. Nemám komerční web. Jen chci propagovat "tvůrčí potenciál" Milana Richtermoce - doufám, že mi za to bude vděčný, snad se někdy i dočkám poděkování.

Ostatně, zlodějíčci, jste-li přistiženi, mohli byste namísto vytáček zaslat když už ne honorář, tak alespoň poděkování a omluvu. Nikoli však, jako pan Lutonský, v kondicionálu, to vlastně žádná omluva není. (Rovněž pak není omluvou, když právník, zastupující jiného zloděje, totiž jistého jičínského Kulhánka, který se mnou komunikoval právě jen prostřednictvím advokátní kanceláře, řekne, že se mi Kulhánek omluvil.) A ještě jednou, protože to je v Čechách nezbytné opakovat znovu a znovu: Pokud jako autor neopatřím fotografii alespoň GPL či ještě lépe BSD licencí, není určena k volnému použití. A dokonce i tyto licence vyžadují uvedení autora. Kapiert?

Počasí?

Paráda! Takže se rojí cyklisté - ale tříkolka je jen jedna! A takhle v záři zapadajícího slunce - čistá romantika.

Který obrázek...

... se vám líbí víc? Inu, nakonec je to jedno, s ohledem na nejrůznější zloděje mi asi nezbývá než zveřejňovat fotky pouze s oním upozorněním na copyright. Protože jen málokdo je schopen či snad dokonce ochoten pochopit, že pokud foto nedám k volnému použití, není k volnému použití určeno. Stále znovu se setkávám s tím, že si nějaký padouch mé foto stáhne, aby jím ozdobil svůj prodejní web, a když se ozvu, tak na mne rovnou pošle právníka, případně dokonce právníky, jako třeba jistý Kulhánek z Jičína, nikdy se však nikdo dobrovolně neomluví, natož pak aby mi nabídl, že mi za snímek zaplatí. Naposledy objevený takový ničema: Jan Kratochvíl, archiweb. Na své komerční stránce použil mou fotografii bez mého vědomí, bez mého souhlasu, bez toho, že by mi nabídl honorář za mou práci... Hej, vy děvky kradačské, vězte, že jsem musel investovat peníze a čas, abych své fotografie mohl realizovat. Zveřejňuji je, ano, ale pouze jako nabídku, můžete je použít, ale jen po dohodě se mnou, nesmíte je prostě ukrást, protože krást se nemá - to už jste možná někde slyšeli, nebo? Můžeme se dohodnout - nebo také ne. Pokud ale je vám mé foto dost dobré pro ilustraci či povznesení vašich obchodů, je také dost dobré na to, abyste za ně zaplatili. Pokud nechcete platit, najděte si jiný snímek, který je deklarován jako volně použitelný. Jasné? Neuděláte-li to, kradete. A přinejmenším v očích slušných lidí jste prostě mizerné děvky, svině, hnusní zloději. Ano, vy, pane Krejčí, Kratochvíle, Kulhánku - a to jsem jen u písmene K. Těch, kteří mne okrádají, je bohužel daleko více, abeceda má ještě celu řadu písmen. Zatím mne neokradl snad jen nikdo, jehož jméno by začínalo písmeny X, Z nebo W. Ale oni to Češi ještě doženou, obávám se. Myslím, že si toho Zemana a jiné podobné  politiky zaslouží. Nakonec: zvolili si je, pravda?

Pohřeb žehem ...

... je nejpozději po dnešním večeru to jediné, co pro mne přichází v úvahu! Aby mě po smrti (po mé, samozřejmě) okukoval, ba osahával kdejaký Jičíňák, který si zaplatí dvacku - ne, díky. Ale jinak to byla Jičínskou besedou uspořádaná přednáška zajímavá a poučná. 

O antropologii (pro zvláště nechápavé).

Valentin ...

... nestojí, jak řekl o něčem jiném jeden německý fotbalista, ani za to, abychom jej ignorovali ("..nicht mal ignorieren!" Němečtí fotbalisté mají vůbec talent říkat hezké věci, hodně se mi líbil onen komentář k jistému zápasu: "Nejdřív jsme neměli štěstí, pak se k tomu přidala smůla.") Takže jsem si dnes raději vyjel na tříkolce (raději než hledat dárek pro ženu, kterou mám rád nejen 14. února, ale celoročně, a nevím, proč to zdůrazňovat právě v onen den, vlastně tohle davové šílenství ukazuje, jak lze být zmanipulovaný reklamou - a já na reklamu moc nedám), zjistil, že skály jsou zasněžené (překvapení!) a v Jičíně sledoval, jak opravdu hodně velký vůz odtahové služby odváží nefunkční zmrzlinářský náklaďák. Ty obrázky jsou hlavně pro Eliáše (toho od Ivanky) a k vidění zde: https://picasaweb.google.com/114356389478630509935/Valentin#.

"Podívej se...

 ... na čem to tady jezdíš", doporučil mi tuhle v Jičíně poměrně neurvale onen člověk, jehož psi se k mně chovali, abych tak řekl, až příliš důvěrně. Jasnozřivě rozpoznal, že problém není v tom, že své psy nemá ani pod kontrolou, ani na vodítku - které ostatně vyžaduje Zákon o použití pozemních komunikací (č.361/200Sb.), zakazující volné pobíhání zvířat na veřejných komunikacích -, nýbrž právě v tom, na čem tady jezdím. Aha. Jeho (jistě dobře míněná) rada ovšem byla přebytečná, dobře vím, na čem tady jezdím.
Na tříkolce. A už nemohu své city déle tajit: Zamiloval jsem se do ní. Je krásná, zvláště nyní, co jsem si ji drobet vyšperkoval. Je na mne hodná, neničí mi záda, posez ani ruce, vyjeli jsme spolu kopce v okolí - Brada, Veliš, Kozákov, ba dostali jsme se hladce na Košov i do Bradlecké Lhoty - a zase je sjeli. A tak svou lásku tady hrdě představuji na několika fotografiích. Jmenuje se kmx venom al (krásné jméno, pravda?), právem se pyšní perfektním britským designem (nízké těžiště, hliníkový rám), v Česku se zatím prodává  jen na Moravě, kde si můžete i další z rodiny kmxkarts zakoupit u pana Vašuta (http://www.kmxkarts.cz/) jako skládačku; já ostatně nejsem zrovna technik, takže jsem si ji objednal přes pana Tůmu v Jičíně (http://www.skicyklocentrum.cz/), od nějž jsem pak v pohodě odjel na již připraveném stroji. Tak - a teď tedy "tady na tom jezdím" - je to nádhera; jen to počasí kdyby tak už se chtělo zlepšit! A psi si budou muset zvyknout. Někdy však, u těch obzvláště tupých zvířat, mám dojem, že si jejich majitelé jen proto, aby nebyli v rodině těmi nejhloupějšími tvory oni sami, pořídili raději obzvláště blbé čtvernožce - nejen zde zmiňovaný jičínský pejskař, ale třeba také Milan Janda v naší vísce je toho velmi přesvědčivým dokladem. Inu, nějak je (psy) ukecám - což takhle pepřový sprej?

pf 2013

Pro ten případ, že to s koncem světa zase jednou nevyjde, přeji do dalšího roku vše nejlepší. A možná bych měl ke své poslední "péefce" přidat vysvětlení: V uniformě mne není vidět často, ta na obrázku je vlastně mou první a patrně poslední. Jenže onehdy jsem při setkání s velitelem dobrovolných hasičů u nás ve vesnici viděl jeho zarmoucenou tvář, nedalo mi to a zeptal jsem se, co se děje. "Ale, umřel nám hasič. A teď nemůžu sehnat čtyři živé hasiče na čestnou stráž k rakvi." Inu, ano, "naši furianti", totiž zdejší burani, dokáží nenávidět až za hrob. A tak jsem vstoupil do sboru dobrovolných hasičů, vyfasoval uniformu, odstál to panu Blažkovi, kterého jsem ostatně považoval za prima chlapa, udělal si na památku foto a po čtyřech hodinách jsem sbor opět opustil. Velitel byl spokojen, pan Blažek snad také  - a já si, doufám a věřím, drobet vylepšil karmu. Takže přeji všem (dobrá, neměl bych přehánět a už vůbec ne lhát, tedy téměř všem, přinejmenším však mnohým) dobrý rok. A kdo by snad v r. 2013 umřel, nechť má dost kamarádů, kteří mu přijdou na pohřeb .

Poslal mi ...

... pan kastelán odkaz na Prochorovy fotky z loggie. Tedy, mám-li citovat přesně: na Prochorovi fotky, potažmo Prochorovo fotky. Když jsem mu navrhl jako třetí možnost jazykově korektní Prochorovy fotky, přišla mi obratem odpověď: Jiří Vydra odkaz šalomounsky změnil na Prochorovu fotogalerii. Přijde mi to roztomilé.

Jo, a tyhle tři snímky jsou zase ode mne, což je snadno k poznání, neb jsou rozmazané, jak to mám rád.

Skřivánek...

... byl pro mne, městské dítě, vyrůstající v socialistické Ostravě,  takový ten pták, co se třepetá nad rodnou hroudou a svým zpěvem oblažuje rolníka, kráčejícího za koněm s pluhem. Páč teď ale jezdí traktory a zpěv přehlušují, vykašlal se na to a začal, jak vidím, novou kariéru. Překládá. K tomu jeden citát: ... máte pravdu, že překladatelské agentury používají Google a potom text upraví. Otázkou je jak kvalitně. My překládáme u Skřivánka,  Inu, nevím, nakolik je seriózní prodávat text, který vytvořil někdo jiný, totiž google. Patrně by mi to svědomí nedovolilo. Nechápu také, proč někdo platí za překlad, který může získat zdarma jedním kliknutím. A k té kvalitě: Na zmíněné stránce, totiž www.severnicechy.info/de, je několik hezkých příkladů, např. "vyberte kategorii" či "vyberte region" překládá skřivánek důsledně "nehmen Sie Kategorie/Region aus". Tedy "vyjměte", možný výklad ale je také "oberte". Vedle toho jsou legrácky jako " in der Hälfte des 14. Jahrhundert", aniž by bylo řečeno ve které polovině (on totiž google nechápe rozdíl mezi polovinou a středem, tedy Mitte des Jahrhunderts) a s nedokončeným genitivem právě jen legrácky. A že je text mnohdy nesrozumitelný? Vzpomínám si, jak mne kdysi kdosi také žádal o úpravy googlích překladů - odmítl jsem. Nemám totiž čas ani chuť hádat, co je to středověká pojízdná knihovna (kdybyste to nevěděli ani vy: google mínil potulného mnicha). Dávám přednost poctivé ruční práci. 

Placebo efekt ...

... zná asi každý. Ale nocebo? Tak údajně vědci nazývají negativně se projevující stejný efekt četby k lékům připojených "informativních" textů, tzv. příbalových letáků. Porovnáním kontrolních skupin (skutečný lék - cukrátko) zjistili, že lidé, kteří si tyto letáky čtou, více trpí v textu uvedenými vedlejšími účinky léků. A že jich není málo, pravda? Obvykle se tam najde vše, od bolestí hlavy či závratí až po náhlou smrt. Inu, farmaceutické firmy jsou opatrné, pochopitelně. A americká posedlost žalobami, vydatně stimulovaná cechem právníků (rovněž zcela pochopitelně) nám přinesla také varování na krabičkách cigaret. Škodí patrně přinejmenším stejně jako kouření samotné, ovšem zatímco četbě letáčků umně poskládaných v krabičce s léky (ty texty jsou opravdu dlouhé) se lze snadno vyhnout, u cigaret má jen člověk negramotný šanci se nocebo efektu vyhnout. Patrně proto se brzy dočkáme nechutných obrázků rakovinou prolezlých plic - oni pořád ještě mnozí kuřáci nabourávají státní finance dlouholetým pobíráním důchodu, namísto aby s příslušnou dávkou zodpovědnosti vůči systému sociálního zabezpečení zemřeli na rakovinu den po získání nároku na něj.

Čechů čest ...

... zachraňuje třeba Luboš Moravec - jsem moc rád, že mohu psát také o slušných lidech. Na jeho stránce http://itras.cz ostatně mohou potenciální uživatelé mých fotografií vidět, že dohoda se mnou není nijak obtížná, příklady jsou zde: http://itras.cz/zebin/galerie/  http://itras.cz/valdstejnska-lipova-alej/galerie/  Žádnou z fotek nemusel krást, stačilo zdvořile požádat.

Vzhůru ...

... do pohádky. Dnes už samozřejmě ne s uzlíčkem buchet zavěšeným na holi přes rameno, nýbrž na motorové sekačce (samozřejmě nikoli přehozené přes rameno). Je to ona zavrženíhodná komercializace, na kterou se hněvá Prochor? Je to sponsoring, jak tvrdí "filosof festivalu" Čeliš? Vidím to spíše jako agresivní reklamu: koupit
 si podstatný kus nejfrekventovanějšího místa a od rána do večera tam vrčet. Zda to přispěje k lepšímu obrazu firmy, což asi mělo být cílem? Ne v mých očích - ale já také nemám tak velkou zahradu, abych ji musel sekat traktůrkem, jsem tedy pro onu firmu zcela nezajímavý. Zajímavější, i když snad také ne pro výrobce travních sekaček, přinejmenším však pro mne, byla beze sporu "filosofova" "zkušenost" (Že bych nadužíval uvozovky?Ale ne, viz následující citát.): "Viděl jsem pár 'festů' na 'Západě' a tam jsou to monstrózní komerce! Jen! komerce." Konec citátu. Inu, já žil ve Frankfurtu (nad Mohanem, měl bych asi dodat) řadu let ještě v době, kdy Evropu dělila železná opona právě na onen "Západ" a "Východ" (dávno již tomu), a troufám si tvrdit, že pan Čeliš kecá a v životě neviděl např. Museumsuferfest nebo Straßenfest in der Berger, Holzhausenschlößchenfest atd., protože pak by něco takového nemohl vypustit z úst. Jaké tedy akce, srovnatelné s festivalem Jičín - město pohádky, má asi "filosof festivalu" na mysli? Ach, nebojte se filozofie, i jako filozofové můžete zůstat broučkopytlíkovskými Čecháčky, kteří patrně jen podvědomě cítí vlastní ubohost a povýšeně žvaní o věcech, o nichž nemají ani páru.

Proč?

Když tak jezdívám zdejším krajem na kole, vidím, že pravá strana cesty je obvykle mnohem opotřebovanější než ta levá. Je to snad tím, že se v Čechách jezdí vpravo? Zajímaly by mne zkušenosti ze zemí např. Spojeného království - má osobní z Anglie mi říká pouze to, že tam nemají dostatek natolik rozbitých silnic, aby se daly vyvozovat nějaké závěry v tomto směru.

Zase jednou...

... si nějaká svině ukradla mé fotky. Dvanáct mých snímků oblepila reklamama ... Ostatně svině anonymní,  na své webové prezentaci neuvedla žádný kontakt, adresu, jméno - nic, zero, nula. Už to má jistou výpovědní hodnotu. Stránka pak byla dosti hloupě naklikána do šablony, prodávané spolu s webovým prostorem pražskou firmou, která sice - byť ne příliš ochotně - zlodějskou stránku http://www.prachovcity.estranky.cz/clanky/prachov-a-okoli/okoli--prachova.html  zablokovala, odmítla mi však sdělit, kdo za zlodějnou stojí. Prý to sdělí jen policii. Inu, vydal jsem se tedy na policii. Když jsem svou situaci vysvětlil počtvrté  a opakovaně uniformu informoval o tom, že jsem firmě napsal, co jsem jí napsal, kolikrát jsem jí napsal, co mi firma odpověděla a tak podobně, zaznělo z prostoru mezi čepicí a výložkama: "A komunikoval jste s nimi?"
Kdysi kdesi jsem četl, že čeští policisté by měli mít alespoň maturitu. Měli by. V Jičíně ji zatím zcela zřejmě nemají.

Bill Gates ...

... mne dnes stáhl o padesát Kč. Dětem se totiž rozsypal počítač, dostaly tedy nový notebook, samozřejmě s předinstalovanými widlemi. Sedmičky: rychlejší, jednodušší, snazší, bezpečnější, prostě lepší - tvrdí microsoft. Možná ve srovnání s jinými verzemi widlí - no a? Přátelské k uživateli? Inu, když vidím, že nedostanu žádný disk a vím, že  windoofs budu nejpozději za rok muset přeinstalovat ... Dokáži si představit, že má osmdesátiletá matka (a spousta jiných běžných "postižených", totiž uživatelů woken) na tohle myslet nebude, a pokud ano, pořídit si záložní kopii operačního systému, který bohužel i bez ní stojí pár tisícovek, pro ni (ně) nebude úplně jednoduché. Ale dobrá, tak jsem si koupil těch pět DVD, co po mně systém chce na zálohování. A Billy G. zase něco ušetřil, totiž právě onu padesátku v českých. Šetřit je nutné, je krize a když má jeden pouhých pár miliard, necítí se asi právě bezpečně zaopatřený. Ale nejen američtí miliardáři šetří. Také třeba jičínská kulturní zařízení očividně nemají na rozhazování. Nač dnes jejich šéf shání jednoho brigádníka, ještě loni (s jistými obtížemi) zvládali minimálně dva. Jsem skutečně zvědav, zda vhodného kandidáta najde: jak ukazuje přiložený snímek jeho vývěsky, požadavky jsou značné.  Do určité míry jim odpovídá třeba Dagmar Patrasová, ta ale zase už jen těžko bude mít v den nástupu 18. narozeniny. A také nemá vousy, alespoň žádné, které by stály za řeč. Inu, uvidíme. Nebude to patrně snadné, ale ušetří KZMJ za nejméně jednoho brigádníka - ta námaha se tedy vyplatí. Měli by si z Billa Gatese a pana Nožičky vzít příklad v technických službách města. Tam totiž naopak poněkud plýtvají. Kdyby na tu WC-ceduli napsali správně německy offen (otevřeno) namísto toho nešťastného öffnen (otevřít), mohli ušetřit za barvu na dvě tečky a jedno n. Při těch třech tabulích, které jsem ve městě viděl, by se už jistě něco nasbíralo.



Já ostatně také tu a tam šetřím. Ale to není hlavní důvod, proč mám nainstalovaný linux. Prostě si s ním lépe rozumím - několik pracovních ploch, obrovské možnosti přizpůsobení, bezpečnost ... To jsou jen některé z věcí, které mi u widlí chybí. Také mi přijde pohodlnější si stáhnout z netu 700 mega, vypálit a o půl hodiny později moci začít pracovat. A že zrovna v den vydání LTS Ubuntu svět hardware otevírá diskusi otázkou "je linux mrtvý?" mne nechává chladným. Jen jedna hloupost z těch mnoha kolem nás, so what?

Hodí se ...

.. ten obrázek jako ilustrace k téhle historce, soudím. A když už jsem si s ním dal tu práci, směle jej použiji podruhé. Tak tedy, to bylo tak: hasiči v Ká si pořídili darts. A nového člena, mladý kluk, který tu šipku dokáže opravdu hodit, kam potřebuje. Pokud ovšem, jak pravil, nedělá celý den se sbíječkou, pak se ruce třesou a šipky létají jinam. Onehdy měl zavírat a v té souvislosti se jej ptám: Copak jsi dělal dnes? Ale, seděl jsem celý den v autě, odpovídá. Tak to hodíš, pravda? táži se. A v tu chvíli se do toho vložil další mladík, sedící vedle, neoslovený, ale angažovaný. A co jste dělal celý den vy, ptá se mne docela agresivně. Inu, povídám, já zase seděl celý den doma. A teď to bouchlo: Tak to jste toho pro tenhle stát moc neudělal!  Přiznávám, asi má pravdu. Jenom jsem, sedě doma, překládal nějakou knížku, kterou si (možná také vinou zvýšené daně) sotva někdo koupí, cosi o ADHD, nějaká, abych to vyjádřil jako rodilý Ostravák, zasrana psychoza. Ale zaujalo mne více něco jiného. Jednak jsem skutečně nečekal tak překypující vlastenectví, druhak jsem si pomyslel: tedy, pokud si budu vybírat řemeslníka, asi ne podle toho, nakolik při práci přemýšlí, co dnes udělá pro stát. Dám přednost tomu, který u práce myslí na práci, v lepším případě dokonce na to, co udělá pro mne. Možná je to egoistické, ale on nakonec z platby za podaný výkon odvede daň, takže snad ani ten stát zkrátka nepřijde.

Cennou zkušenost ...

...  ohledně ceny zkušenosti mi onehdy zprostředkoval náš kocour Julius. Pokousal ženu a bylo třeba jej vyšetřit, zda prý nemá vzteklinu. Mladá veterinářka jej prohmatávala, svítila mu do očí, měřila teplotu ... a pozvala na kontrolní vyšetření po několika dnech. To pak prováděla již starší a tedy zkušenější zvěrolékařka. Kocoura pohladila po hlavě, pravila "v pořádku" - a naúčtovala si dvojnásobek sumy, kterou stálo první vyšetření.

Na kole …

… se samozřejmě dá jezdit i nyní, byť venku momentálně sněží. Jsou tady ale dvě otázky: 1. Co říci sousedovi, který mi pak v hospůdce tvrdí, že jeda na kole za špatného počasí ohrožuji automobilisty (inu, pár odpovědí mne napadá, ale nechci klesnout na úroveň diskusí k denním aktualitám novinek.cz) a hlavně 2. Kam? Ano, kam v Čechách jezdit na kole, ptám se zcela vážně pana ministra dopravy. V Čechách je totiž postaráno jen o dva druhy cyklistů. Jsou to jednak ti, kteří si kolo na střeše auta dovezou někam, kde vystoupí, kolo sundají a projedou se, nejraději v chráněné krajinné oblasti, po bezvadně asfaltovaných cestičkách odnikud nikam, resp. od auta k autu, čímž „udělali něco pro své zdraví“ a částečně amortizovali ony lesklé oděvy, úzce objímající vystouplá pivní břicha. Druhak pak jsou to cyklisté-sebevrahové. Ti mají k dispozici například křižovatku u Národního divadla, kde se mohou na vyznačené cyklostezce nechat přejet tramvají, autobusem nákladním autem či terénním Porsche. 

Já bohužel patřím k lidem, pro něž není kolo sportovním náčiním, nýbrž prostě a jednoduše dopravním prostředkem. A takoví to v této zemi nemají lehké. Cyklostezky, vedoucí například od vesnice k městu nebo k druhé vesnici, ty se hledají těžko, mám dokonce dojem, že stále hůř. Jeden příklad za mnohé: Onehdy jsem chtěl jet z Jičína do Nové Paky. Před několika více lety to bylo poměrně jednoduché, dnes však od Jičína ke kruhovému objezdu, na kterém se odbočí na Hradec Králové potažmo pokračuje rovně na Paku, vede silnice, na niž cyklisté nemají přístup. Pravda, když jsem onehdy jel autobusem z HK do JC, spatřil jsem podél silnice vedoucí pruh asfaltu a pravil si: Ha, cyklostezka, problém vyřešen. Ovšem když jsem se po ní vydal, zjistil jsem, že zhruba 900 m před kruháčem asfaltovaný pruh končí, následuje pole. Měl jsem dvě možnosti. Buď se vrátit do JC a pustit se přes Valdice do Dřevěnice a tedy jet nějakých 12 km namísto 900 m, které mi scházely, abych se dostal za kruháč a na silnici do Paky – nebo to vzít přes pole. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, neb jsem měl v Pace termín, ale radost jsem z překonávání brázd neměl.

Pane ministře, nedalo by se dokončit oněch 900 m asfaltu? Při ani ne třímetrové šířce cyklostezky by to snad tolik nestálo, určitě méně, než oprava odfláknuté dálnice, ba patrně méně, než kdosi dostal na úplatcích za zadání oné stavby. A nebylo by vlastně možné projektovat a stavět cyklostezky spojující konkrétní cíle, umožňující například mým dětem jezdit těch sedm kilometrů do školy na kole, paní K. do práce .., vůbec dovolily lidem dopravovat se odněkud někam ekologicky, bez toho, že by pro přemístění svých ctěných zadků museli uvést do pohybu 2 tuny oceli, plastů a elektroniky spalováním neobnovitelných zdrojů?

ad ACTA

No ano, tenhle titulek použil Jiří Hlavenka již 7. února - ale když on se tak nabízí! (Titulek, ne Hlavenka). Citace s uvedením autora jsou ale, tuším, legální. A dnes budu citovat hodně, co se k tématu ACTA na netu v diskusích najde, je skutečně ohromující.
Ale autory v dalším nebudu uvádět, jelikož cituji vesměs ty, kteří proti ACTA aktivně protestují, nebudou mne za to stíhat, doufám a věřím.

Také proto, že "všechno na tomto světě již bylo vytvořeno nebo někde sepsáno a tito autoři si to klidně ukradnou a přepíší a pak to vydávají za svoje dílo", jak říká jeden z diskutujících, aniž by ostatně blíže uváděl, odkud tento názor ukradl a přepsal. Ony se ovšem podobné názory, zcela v souladu s jeho tvrzením, objevují již po staletí - kupodivu je pak ale náhle vytvořeno něco nového, třeba socha Venuše, portrét usmívající se dívky nebo internet a ony názory jsou odhaleny jako přinejmenším hloupé. Ale dotyčný účastník diskuse patrně ani nechce říci něco původního, možná proto, že si nepřeje patřit mezi "parazity, kteří vytvářejí údajná autorská díla a myslí si, že jsou něco lepšího, než zbytek světa a proto by chtěli svoje nároky na trvalý zisk uzákonit s těžkými postihy pro ty, kteří jim ten zisk nebudou dopřávat." 

Poněkud shovívavější vůči autorům je jiný debatér, který vysvětluje svou zálibu v nelegálním stahování přátelsky: "díla se šíří a jejich méno s ním a to by mělo umělci stačit, peněz bude mít vždycky dost". Otázce, odkud by měl umělec mít ne snad hned dost, ale vůbec nějaké peníze, když mu nikdo nezaplatí, té už se ve svém příspěvku nevěnuje. Že by umělec snad přežíval díky sociální podpoře, kterou bude možné nelegálním kopírováním cizích děl výrazně zvýšit, jak se domnívá zástupce české pirátské strany? Ten tvrdí: " ... země jako Čína ukazují, že samotný hospodářský růst je možný i bez přísného vynucování duševního vlastnictví." Možná ano. Možná ale je základem hospodářského růstu Číny práva jedince přehlížející tvrdá diktatura a s ní související cenzura internetu komunistickou stranou? Co k tomu českým pirátům říká jejich čínská sesterská partaj?

Má osobní zkušenost je bohužel taková, že "totality autorských práv", jíž na netu také kdosi vyhrožuje, se tady nemusíme bát, Češi kradli za každého režimu a budou krást dál. Mění se však jejich pohled na krádeže. "Nebát se a nekrást."   "Kdo nekrade, okrádá rodinu." "Nic špatného jsme neudělali, jsme slušní lidé."  

První dva výroky jsou obecně známé, ten třetí se úspěšně šíří. Jeho autorkou je ostatně Kateřina Procházková z cestovní agentury legres.com. Krade na netu a považuje to za veskrze správné, slušné, korektní, nenapadnutelné ... Katka uvažuje asi takto: "Jsem slušný člověk. Tedy to, co dělám, není nic špatného." Katka je ovšem dosti přihlouplá a její argumentace je zvrácená. Vychází-li z nedokázáného předpokladu, nedokáže nic. Jinak to vypadá, když postup obrátíme. Katka krade (objektivně prokazatelná premisa), tedy Katka není slušný člověk. S pochopením tohoto principu má ovšem osoba, která je veskrze rezistentní vůči vzdělání a  jíž dělá problémy porozumět psanému slovu, potíže neustále. Poté, co si Kateřina Procházková pro svůj komerční web ukradla mé fotografie a byla přistižena, začalo dosti nechutné handrkování. Katka se ptala, zda mám fotografie "oficiálně chráněné autorským právem"? Inu, nemám ponětí, zda je ochrana práv někdy oficiální, jindy neoficiální, ale že jsou mé fotografie chráněny autorským zákonem, to vím. Katka ovšem "neměla tušení, že se jedná o chráněné fotografie". To je možná jeden z motivů iniciátorů smlouvy acta. Příliš mnoho lidí se domnívá, že na netu je vše zdarma, pokud to není oblepeno zákazy. Podle Kateřiny Procházkové musím své fotky "přelepit" oznámeními o copyrightu, vodoznaky, zakrývajícími co nejvíce a pokud možno ošklivými, aby mi je někdo neukradl taky. Protože ona má přece kalhotky popsané tlustou fixkou: Nebrat, chráněno zákonem o soukromém vlastnictví a ustanoveními základní listiny práv a svobod! Na autě, vlastní-li jaké, to má nastříkané rudou metalízou. Vyšité na šále. Nalepené přes skla brýlí. Protože co není výslovně označeno jako soukromý majetek, patří všem, soudí Katka a s ní mnozí jiní piráti a podobně "slušní lidé". Nikoli, Kateřino Procházková z firmy legres.com, je to tak, že jen to, co  je jako volně použitelné deklarováno také volně použitelné je. Základní předpoklad je, že věc někomu patří, byť by se povalovala v trávě či v síti. Kdo najde peněženku a neodevzdá ji, jedná nezákonně. A kdo tu pěněženku někomu vytáhne z kapsy, dopouští se krádeže. Pochybuji, že by nějaký soudce akceptoval vysvětlení "ale vždyť ta kapsa byla zapnutá jen jedním knoflíkem, a navíc na té peněžence vážně nebylo nikde napsáno, že si ji nesmím vzít, protože patří tomu pánovi v zimníku, dokonce prý i s těmi penězi uvnitř. A navíc jsem ty prachy potřeboval". Každému podle jeho potřeb, bez ohledu na to, zda na to má nebo ne. Peněženky, filmy, výrobní prostředky, fotky, koně a krávy, programy, muzika ... Podle tvé kateřinoprocházkovské logiky už žijeme v komunismu. Jenže, víš, Katko, já v komunismu žít nechci.

V poslední době si mé fotografie ostatně ukradla také firma online travel solutions s. r. o., v obchodním rejstříku zastoupená jmény Alexey Krenke a Oleg Yevdokimenko - sovětští soudruzi nebo ruská mafie, to je nakonec tatáž pakáž.

Jen rychle zahodit ukradené a tvářit se, jakoby se nic nestalo. Následně "mrtvý brouk". 

Jiná firma, také bez mého vědomí využívající mé snímky pro komerční účely, venkoncem slušně zareagovala. A prý byly součástí zakoupené  webové aplikace. Bohužel mi pan Pour z Compendia nebyl ochoten prozradit, kde kradené zboží koupili.

Takže ať žije acta, soudruzi piráti!

 

První měsíc ...

... "přelomového roku" už máme za sebou a já pořád čekám, kdy se "otevře vesmír a začne proudit pozitivní energie", jak onehdy sliboval jeden provozovatel energické medicíny z Březky (zatím je vesmír zřejmě stále ještě zavřený). I když - ono by to asi nebylo nic pro mne. "Jen ty, kteří jsou ochotni tuto energii přijmout, čeká tisíciletá říše míru a štěstí" nebo tak nějak, pravil dále energický medicinman. My ostatní budeme zatraceni. Drobet mi tou tisíciletou říší připomněl soudruha Hitlera neblahé paměti. A komančové, ti už to neomezovali jen na tisíc let, komunistická říše všeobecného blaha měla přetrvat věky, tuším. Ovšem vedle všech těch dalších blábolů, co z medicinmana vypadávaly, byl tenhle ještě nevelký. Omlouvání masových vrahů a štvaní proti některým národům by byly jinde než v Čechách na trestní oznámení a řečmi typu "lidská technika má oproti lidské technice náskok několika století, jen o tom lidé nevědí" už přednášející skutečně trefil do černého, jak se říká. (viz obrázek)