Umělé inteligence se zatím asi nemusíme bát. Rovněž tak bych si od ní moc nesliboval. Už jste někdy vyzkoušeli překladové programy? Hledal jsem cosi na netu a vyplivlo mi to (bez ptaní) překlad z angličtiny do češtině patrně příbuzného jazyka. Roztomilé:
V té době, žádný Arabský stát rozpoznal Israelovo právo existovat, a mnoho zvažoval Israelovu dlouhodobou perspektivu pro přežití být poněkud matný. Následek 1956 války viděl oblastní návrat k neklidné rovnováze, udržovaný více konkurencí mezi Egyptem, Syria a Jordán než nějaké skutečné řešení regionu má potíže. Egypt a Syria, kdo byl doprovázen Odborem sovětu, a Jordán, podporovaný Británie, udržoval konstantní tlak partyzánských útoků na izraelských civilistech. Izraelské ozbrojené síly byly ukázněné a si užívaly masivní převahy v vzduchu.
V 1956, když nás odmítl pomoci Egyptu se budovat Aswan hydroelektrický “vysoká přehrada zařízení, Nasser rozhodl se znárodnit Suez kanál, pohyb, který popudil Británii a Francii. Dvě bývalé střední východní koloniální mocnosti se spojily s Izraelem, jehož invaze byla úspěch. Přesto aliance rychle se zhroutil pod váhou ohromujícího světového zavržení. USA, U.S.S.R. a U.N. byl uncharacteristically ve shodě v záležitosti; U.S.S.R. dokonce vydal zahalené hrozby užívacím jaderným střelám proti Paříži nebo Londýn. Izrael byl schopný trvat staničení UN mírové síly v Sinai, U.N.E.F (Spojené národy nouzová síla), držet tu pohraniční oblast demilitarizovaný a zajistit izraelskou bezpečnost. Prior k 1956 válce, Egypt měl umístěné významné vlivy v Sinai, na egyptský-izraelský okraj.
No a tak pořád dál.
_____________________________________________________________________
...do cukrárny, pozval nás Jaromír Gottlieb. Takže to samozřejmě bylo do muzea. Lahodná výstava. Po stručném úvodu předal Jaromír slovo svému kolegovi řediteli Krkonošského muzea v Jilemnici; pan Luštinec pohovořil o cukrářství velice zajímavě a zasvěceně, přiznal se, že během přípravy výstavy přibral tři kilogramy... Ale nepomohlo to, ba nezabralo ani varování samotného Wolfganga Amadea - nabídnuté cukroví zmizelo docela rychle. Ale běžte na výstavu, je tam ještě spousta cukroví, na které se nesmí sahat, takže snad bude stále co obdivovat: Valdickou bránu z perníku, sladké pohádkové postavy od Krakonoše přes čarodějnici z příhodné perníkové chaloupky až po Rumcajse s rodinou. A něco spíše nejedlé cukrářovy poezie, potažmo poetiky, no jo. Až do 16. září letošního roku.
