Tygři...

... jako domácí zvířata jsou u českých děvčat stále oblíbenější. Po Lauře si je nyní pořídila také Anežka.

EMANCIPACE ...

... se v Jičíně píše velkými písmeny. A tak se například jičínské gymnázium dnes nachází na náměstí paní Komenské. Vždyť také většina slavných mužů vděčí, jak zdůrazňují u každého přebírání cen, za svůj úspěch podpoře manželky či matky. Zda se ostatně u náměstí Komenské v JC jedná o matku či některou z manželek Jana Ámose, to bohužel nevím. Ale začátek je to skvělý, snad se brzy dočkáme náměstí  Žižkové, ulice Husové, Palacké atd., každý z těch slavných musel mít když ne manželku, tak přinejmenším matku, pravda? Přiznejme si, bez své matky by málokterý proslulý muž byl, ať už proslulý či vůbec.

Přísně ekologicky...

... se chovají v jičínské restauraci U piráta. Možná až příliš přísně. Opravdu by se nenašla nějaká ekologicky ospraveditelná nádobka? Prý existují během několika týdnů odbouratelné, dokonce i poživatelné kelímky. Takhle se člověk spálí a řekne si asi: Eko? Dík, raději ne.

Nutit Vás nebudu,

napsal mi  Bc. Marek Maťovka ze společnosti MediaNest. Inu, stěží by také mohl, přesto však, jelikož je prý zvědav na mou reakci: k čemu mne to nebude nutit? Abych upřesnil informace, uváděné o jeho (!) firmě v mém blogu. A začíná tvrzením, že uvádím nepřesné informace, když cituji až z druhého emailu, který mi poslal. Jeho e-mail jsem sice citoval korektně, ale to už tak nezdůrazňuje. V čem poléhá nepřesnost mých informací také neříká. Ale přeje si, abych citoval také z jeho prvního emailu (!). Budiž:  Za pochybení autora článku se Vám omlouvám a zjednám nápravu v podobě odstranění obrázku z článku. Ano, zase jednou jde o fotografie, které si někdo, v tomto případě firma MediaNest, prostě ukradl z mých prací, troufám si nadále tvrdit Pan jednatel tvrdí, že jeho firma nekrade. Tedy si fotografii zřejmě jen "vypůjčila", když pak byla přistižena, "vypůjčené" zahodila a nasadila nevinný úsměv. Že by za fotografii, kterou bez mého souhlasu použila pro svou prezentaci, mohla zaplatit, to firmu, potažmo jejího jednatele pana Bc., nenapadlo ani v prvním, ani ve druhém, ba ani ve třetím mailu. A že se ilegální "výpůjčka" krádež může opakovat, to pan Maťovka nepopírá, jak dokládá tento citát z jeho reakce na dopadení při činu: Nikdy nemohu vyloučit, že některý autor pochybí.
Nehodlám na svých tvrzeních o firmě MediaNest nic měnit.

V angličtině...

... se prý slůvko "prokrastinace" poprvé objevilo v roce 1588. E. A. Poe je sice nepoužívá ve svém líčení stavu, jímž prokrastinátor prochází, to ale jeho popisu neubírá na síle. Proto jej zde (v překladu Josefa Schwarze) představuji:

 

"Máme před sebou úkol, který musíme urychleně splnit. Víme, že odklad způsobí pohromu. Nejrozhodnější okamžik našeho života v nás jako břeskná polnice burcuje činorodou energii. Planeme, hoříme dychtivostí pustit se do díla a předtucha skvělého výsledku nám zapaluje duši. Musíme je stůj co stůj dokončit dnes - a přece je odložíme na zítřek. Proč? Na to není odpověď - můžeme jen říci, že máme zvrácený pocit, i když podstatě tohoto pojmu stejně nerozumíme, A je tu zítřek a s ním ještě nedočkavější, úzkostná snaha dostát své povinnosti, avšak právě s touto umocněnou snahou přichází i nepojmenovatelná, strašná, protože nezbadatelná touha po odkladu. Tato touha sílí, jak ubývá času. Nadchází poslední hodina, poslední hodina činu. Jsme zmítáni urputností zápasu, který se v nás odehrává, zápasu mezi hmatatelnou skutečností a nehmatatelným fantómem. Dospěl-li však svár až takhle daleko, je naše zápolení marné - fantóm musí zvítězit. Hodiny bijí - je to umíráček našim dobrým časům. A zároveň je to kuropění zaplašující ducha, který nás tak dlouho děsil. Odlétá - mizí - jsme volní. Někdejší energie se navrací. Teď bychom rádi pracovali. Ale běda, je pozdě!"

Předáním klíčů...

...nic neskončilo. Poslední vteřiny letošního festivalu odpočítal až pan Wilda a teprve vyprázdněním čtvrtého kbelíku bublinové směsi jej skutečně a nevývratně uzavřel. Kromě dokumentace tohoto významného okamžiku ještě několik dalších momentů z festivalu  zachycuje toto album.

Škoda 110 je...

... opravdu tvrdý oříšek, dozvěděl jsem se v sobotu. Inu, ještě dobře, že jsem dal setkání rodáků a hasičů v Libunci přednost před vernisáží fotografií paní Jitky ve vokšické galerii. Kromě překvapivé informace (já si myslel, že škodovka je spíše měkký plech) jsem získal  vlastní fotky, namísto abych koukal na jiné, filtrované fotošopem. Do Vokšic se ostatně určitě ještě včas dostanu, do Libunce by to kdykoli po sobotě již bylo pozdě. A cestou jsem zvládl ještě obrázek hnedle vedle textu. Ty přímo z Libunce jsou v albu, včetně té rozřezané škodovky; nakonec se to hasičům přece jen podařilo.

Ponožky v lahvi,

to zní lákavě. Nejprve samozřejmě týden nosit a pak nechat dobře vylouhovat. Možná zkvasit?

Jaké to časy,

jaké mravy? Inu, jelikož se jedná o výrok, zaznamenaný v antickém Římě, tak asi pořád stejné. Ale někdy, třeba po setkání se Zdeňkem Vodseďálkem z Kněžnic, zlodějem a lhářem, a hlavně s faktem, že tenhle bezcharakterní lump sedí najednou v hospůdce u stejného stolu, vůbec se neostýchá vyjít mezi lidi, a vesničané, třebaže všichni vědí, co je zač, jej beze všeho akceptují ("Vždyť je to jeden z nás, náš člověk.") - pak přece jen ještě drobet žasnu; nebývalo to kdysi tak, že zloději dostávali cejch a slušní lidé se jim spíše vyhýbali?
Nebo nahlédnu do smluvních podmínek společnosti BACKLINKS GENIUS a dočtu se, že "Společnost nenese odpovědnost za jakékoli neplnění svých povinností podle této smlouvy". O tempora! O mores!

"Tom Raddle...

... dopadl na podlahu s jakousi přízemní neodvolatelností." Tak takové ptákoviny musím jako starostlivý otec číst. 627 stránek. Není divu, že pak nemám čas na důležitější věci. No, svět už je zase jinde, Harryho Pottera, prasečí chřipku a snad i světovou finanční krizi nahradilo mistrovství světa ve fotbale a příští měsíc přijdou jistě jiné trháky. A já splatím dluhy, teď hned a všechny najednou.
Nejprve tedy ještě k neoprávněnému užívání mých fotografií, nad kterým jsem se onehdy rozhořčoval: jediný člověk z mnoha zareagoval slušně, jeho reakci bych tady chtěl ocenit a  tímto odkazem dokumentovat, že je vlastně docela jednoduché se se mnou dohodnout.
No, a potom dlužím spoustu fotek: ze sportovních klání u Kornalíkova Kněžnického Klubu (KKKlub), ze statku, kde ochotně vyšli vstříc touze mé dcery po vyjížďce na koni (Mrkvojedy u Sobotky; pro případné zájemce o rajtování - M. Kalenská, tel. č. 734331328) - a to je snad všechno, alespoň mne v tuto chvíli další dluhy nenapadají.
Což - jak vědí všichni čtenáři Literárních poklesků pana Leacocka (Můj přítel Ed je mi dlužen dolar) - zas tak moc neznamená. Takže v duchu literárního vzoru: Komu ještě něco dlužím, nechť se ozve - ale prosím, ne všichni najednou!

Dobrovolný dárce...

... je člověk, kterého si vážím. Nedobrovolný dárce - to je, mírně řečeno, protimluv. Dobrovolným dárcem jsem občas, nedobrovolným očividně častěji, než bych si přál. Ne, nejde o žádnou krvavou historku, dárcem krve z jistých medicínských důvodů být nemohu. Jen když mne někdo požádá o souhlas s použitím mých fotografií třeba na své webové stránce - a je to někdo, s jehož záměry a cíli souhlasím -, tak jej dostane. O fotografie jde také v případě onoho "nedobrovolného dárcovství". Spektrum "obdarovaných" je poměrně široké. Od pensionu č. 30 ve Svijanském Újezdě, přes "naivního a nezkušeného studenta" (jeho vlastní hodnocení) Michaela Košťáka či bigbloggera Krejčího až po firmy jako např. Framagro a. s. nebo medianest.cz - výčet by mohl pokračovat. Neméně široké je spektrum reakcí na mé upozornění ohledně autorských práv: "Přijde mi to od vás vůči mně rovněž dosti drzé." (Michael Košťák, drze), "Věřte, že toto jednání nebylo motivováno žádným zlým úmyslem" (Framagro porušuje zákon jen ušlechtile), "Požívám buď mé vlastní fotografie nebo pohlednice z mé sbírky pohlednic" (dobrou chuť, pane Krejčí; maličko později ostatně bigblogger musel přiznat, že kromě požívání svých fotek ty moje používá - jak se člověk může zmýlit, pravda? -, ještě jednou si zalhal a nakonec je smazal, ostatně bez omluvy.), suché "fotku jsem z článku odstranil" (medianest si ukrade jinou), "stránku jsme si nechali udělat" (a tudíž za nic nezodpovídáme, soudí pension).
Vězte, vy všichni, kteří se chlubíte cizím peřím, že vaše jednání je neslušné, ba nezákonné. Kradete. A přitom nemusíte - jak zmiňuji výše, stačí slušně požádat, uvést autora, v "nejhorším" případě zaplatit pár kaček.
P.S. Přiložený snímek je k volnému užití.

Optimismus...

... je prý opium lidstva, napsal kdysi "Žertem" pan Kundera. Možná má pravdu, ale mne stejně potěšil ten po zdech píšící optimista v Praze. A první známky ústupu přinejmenším hospodářské krize se také objevují - a nejen v předvolebních politických proroctvích, též docela konkrétní účastník globalizující se hospodářské soutěže, jakým je třeba firma Schlecker, drogerie, ukazuje, že si finančně stojí docela dobře - jak jinak by mohla při nákupu za 300,- Kč nabízet slevu až 5 500,-, pravda?

Dopřávám si opium a víru, že můj nový fotoaparát (Samsung nx10 - recenzi přenechávám odborníkům) mi bude dobře sloužit. Zatím jsem s ním např. vyfotil pro Pavla (zv. Sugar) lidi, foukající bubliny. Zda mu ukázka zodpoví otázku "jak se to dělá"? Buďme optimisté!

Zemřít nestačí!

Dlouhá léta jsem se domníval, že smrtí pro mne všechno skončí. Dnes ale... Ne, nezačal jsem věřit v převtělování, ráj, peklo a podobné (z mého subjektivního pohledu) nesmysly, kvůli kterým si lidé na celém světě už po staletí rozbíjejí hlavy, stručně řečeno: nezačal jsem věřit. Ale začínám přinejmenším pochybovat.
A nepřivedla mne k tomu mystická zkušenost, zjevení, zázrak. Kupodivu to byla dosti (s)prostá pracovnice pobočky VZP v Jičíně, která (kromě toho, že mne naprosto bez znalosti věci a bezdůvodně, zato však velice rychle nařkla ze lži) mne přivedla k zamyšlení nad posledními věcmi člověka, když mi z druhé strany přepážky vysvětlila, kdo je to samoplátce. Moje představa byla, že půjde o člověka, který si sám platí pojištění, jako třeba já. To ovšem, ukázalo se, byla představa velice zjednodušená, ba mylná. Samoplátce, pravila ona šťastná, protože bez starosti o cokoli vytrvale sedící na pevné židli, je ten, kdo „nedělá nic a nevydělává peníze“.
A to, uznáte jistě, kolegové pojištěnci, je důvod k zamyšlení. Samozřejmě vím, že jsou lidé, kteří nepracují a přesto mají slušné příjmy (bohužel k nim nepatřím, spadám do kategorie těch, kteří pracují a příjmy mají mizerné), ovšem člověk, který „nedělá nic“, ten, soudím, nedělá nic, tedy patrně ani nepije, nekouří, nemluví sprostě, zkrátka a dobře nežije a je tedy mrtev. Otázka kde vezme peníze na placení pojistného, když nedělá nic a nevydělává, ta je ještě z těch jednodušších. Obtížnější už mi připadá pochopit, na jaká kouzla moderní medicíny takový nebožtík věří, že si vůbec předplácí lékařskou péči. Případně jak lze nedělat nic a přesto platit, tedy dělat něco. Ale vůbec nejtěžší hádankou pro mne je, jak uniknout ze spárů této Velice Zvláštní Pojišťovny, když, jak se zdá, prostě jen zemřít nestačí.

Samé dobré...

... zprávy zatím v tomhle (už ne tak docela) novém roce. Portál vydal v mém překladu knížku s tématem prokrastinace a time managementu, vyšla pod názvem "Odložím to na zítřek" a měla by být k dostání u všech dobrých knihkupců, myslel jsem si. Když jsem si ovšem dělal v Jičíně svůj obvyklý průzkum, příručku k lepšímu využívání času, organizování a pod. jsem prostě nenašel žádnou. (No dobrá, u Pašků mi něco nabídli, letmo jsem zalistoval, narazil na slovní spojení "spirituální zdraví" a usoudil, že patrně nebude pro mne tím pravým.) To samozřejmě nemusí nutně znamenat, že by jičínští knihkupci nebyli dobří, můj optimistický pohled na svět mi nabízí jiné vysvětlení: zdejší lidé mají svůj čas pod kontrolou, všechno stíhají díky dobré organizaci a navíc mají rozumně ležérní přístup k práci, což knihkupci dobře vědí, protože v malém městě se  všichni navzájem znají, takže si nezaplevelují prodejní prostory zbytečnostmi.
Jiná dobrá zpráva: dcera vyhrála soutěž skřítka Biblíka, kterou uspořádala jičínská knihovna. Jo, a já byl zase jednou nominován na Jivínského Štefana, jako jeden z pouze asi 300 lidí, hurá!
Ty nejlepší zprávy dodali samozřejmě čeští politikové, takže alespon dvě z nich: Miloš Zeman zná cestu z krize (škoda jen, že ji nechce prozradit, zcela v duchu oné strany, jejímž byl kdysi členem:  "...ani kdybyste mě mučili, jsem profesor Horák.") a pan Topolánek "myslí i za Vás", totiž za nás, tedy i mne, prima. Takže já už myslet nemusím a tedy bych jej mohl volit (kdybych ovšem nebyl v Čechách cizincem a měl zde volební právo). Předpokládám, že je to takhle nějak míněno, protože myslící člověk by si možná pomyslel něco takového, co se honí též mou hlavou, totiž: Co je tohle za (modrou) ptákovinu?! Netvrdím, že si to myslím, za mne přece myslí pan Topolánek... Myslí si za mne též, že je to celé poněkud blbé a takhle ty volby nevyhraje?
Ale ještě jedna dobrá: kytky na zahradě tvrdí, že začalo jaro - a ty to musí vědět, pravda?
A až se někdy odhodlám či budu muset, prostatu mi očividně vyšetří krásná dívka, no, není to od ní milé? Za pouhých třicet korun, po volbách možná ještě levněji.
Zdá se, že by 2010 mohl být opravdu prima rok.

Hlavně zdraví,

přejeme si do nového roku my starší; ještě to se mnou není tak úplně zlé, zatím si při setkání s dávnými kamarády povídáme spíše o sportech, které jsme dělali, než o chorobách, které máme. Kdo ale ví, jak ještě dlouho.
Takže hodně zdraví v roce 2010! A hned jeden tip, jak si je udržet: výkladem karet ve wellness studiu.