V angličtině...

... se prý slůvko "prokrastinace" poprvé objevilo v roce 1588. E. A. Poe je sice nepoužívá ve svém líčení stavu, jímž prokrastinátor prochází, to ale jeho popisu neubírá na síle. Proto jej zde (v překladu Josefa Schwarze) představuji:

 

"Máme před sebou úkol, který musíme urychleně splnit. Víme, že odklad způsobí pohromu. Nejrozhodnější okamžik našeho života v nás jako břeskná polnice burcuje činorodou energii. Planeme, hoříme dychtivostí pustit se do díla a předtucha skvělého výsledku nám zapaluje duši. Musíme je stůj co stůj dokončit dnes - a přece je odložíme na zítřek. Proč? Na to není odpověď - můžeme jen říci, že máme zvrácený pocit, i když podstatě tohoto pojmu stejně nerozumíme, A je tu zítřek a s ním ještě nedočkavější, úzkostná snaha dostát své povinnosti, avšak právě s touto umocněnou snahou přichází i nepojmenovatelná, strašná, protože nezbadatelná touha po odkladu. Tato touha sílí, jak ubývá času. Nadchází poslední hodina, poslední hodina činu. Jsme zmítáni urputností zápasu, který se v nás odehrává, zápasu mezi hmatatelnou skutečností a nehmatatelným fantómem. Dospěl-li však svár až takhle daleko, je naše zápolení marné - fantóm musí zvítězit. Hodiny bijí - je to umíráček našim dobrým časům. A zároveň je to kuropění zaplašující ducha, který nás tak dlouho děsil. Odlétá - mizí - jsme volní. Někdejší energie se navrací. Teď bychom rádi pracovali. Ale běda, je pozdě!"

Prochor, prezident, prachy + prokrastinace...

... a samozřejmě Romeo. Co mají tito a tyto společného? Je to prosté: společně se sejdou teď a tady. Tedy:
Prochor, novinář, "spáchal" kritický článek. Takže... Ne, nebyl zastřelen před domem, jen "odstřelen" z kulturní komise města. Dosti nekulturně.
Prezident Václav Klaus před volbami veřejně podporuje kandidáty ODS. Nadstranicky? Sotva. Takže? Takže nic. Průměrný ekonom, vyznamenaný bývalým agentem KGB a Puškinovou medailí, smí dále pracovat na svém autoportrétu. Také toto vypovídá mnohé o současné české (politické) kultuře.
Ostatně jsem od pana profesora v poslední době neslyšel nic o neviditelné ruce trhu. Ovšem ona se jakási ta mezinárodní či světová finanční krize stejně jen zveličuje (ach, ta masová média!) a přinejmenším občanů Česka se, tvrdí český ministr, rozhodně nedotkne. (Pravda, já už během krize přišel o řádný prachy - nejenže nevyšla má čísla, já si dokonce, jako obvykle, ani nevsadil; také ovšem nejsem českým občanem). Ta pracovní místa, kterých má podle názoru Světové banky v jejím důsledku zaniknout několik více milionů, budou tedy muset zanikat někde jinde, než v patrně největší evropské autodílně. Své rozhodnutí v této věci ale ať klidně odloží na pozdější dobu, řečeno odborným termínem: nechť prokrastinují. Kdyby takto své nepříjemné rozhodnutí v oné prekérní záležitosti Romeo tehdy u Juliina hrobu odložil o týden, mohli spolu ti dva strávit několik krásných let. S prokrastinací tedy není nutné se vždy jen potýkat, byť tak prý dnešní společnost činí - podle jakéhosi blíže nedefinovaného výzkumu; autor prolinkovaného příspěvku by ostatně měl vědět: prokrastinace rozhodně není slovo původu anglického, to se jen latina, jazyk mrtvý stejně, jako české klasické gymnázium (no, asi ne docela stejně: kdo dříve zemře, je mrtvý déle, pravda?), už očividně nemůže přihlásit o svá autorská práva.
Na závěr už jen krátká zpřesňující poznámka: na snímku v levém horním rohu není Prochor sejmut při psaní kritického příspěvku, jen si dělá poznámky během na vznik Československa vzpomínající akce v místnosti vedle galerie, reprezentované oním "G" v RMaG. Z ní je také tato fotografie: