V Císařské chodbě...

...Prachovských skal se pak večer konal koncert; měl připomenout lezce, kteří "už si na kámen sáhnout nemohou".

LKP

Lezecký kroužek Prachov slavil sté narozeniny. S nezbytnými proslovy, lezci v dobových úborech (ty těžké boty ostatně raději nechali dole a lezli v ponožkách), historickým lanem - ani to se ovšem neuplatnilo, pro vlastní výstup bylo nahrazeno novým, méně zpuchřelým; autentičnost rekonstrukce pak narušili i ti, kdo si na Mnicha vylezli z druhé strany a náhle se objevili nad hlavami představitelů obou Josefů - prvolezců z roku 1907.
Tady je pár obrázků, včetně ukázky fill in flash pro Prochora (nebo také ilustrace rozdílu mezi fotografem a majitelem fotoaparátu); vše, co jsem dnes nafotil, je ke spatření v tomhle webovém albu.

















-------------------------------------------------------------------------------------------------

Hradec Králové

Hezké město, jen moc rovina. Bydlí tam však babička našich dětí a tak jsme je na konci prázdnin jeli vyzvednout. Autobus měl rozbité pérování a fungující rádio, takže jsme si museli vyslechnout, jak si jakási "zpěvačka" stěžuje (nebo se raduje?), že je "z té lásky celá rozplizlá", což nás roztřáslo ještě drobet víc.
Ale našel jsem tam kromě krajně nepříjemné obsluhy v hospodě "U knihomola" (ne, nečetl si tam na zahrádce nikdo) roztomilé momentky.
A jelikož k nim tématicky patří, přidávám jednu z Jičína.



-------------------------------------------------------------------------------------------------

A potom ještě...

...se mi na letošním festivalu líbilo: to děvče, které vytvářelo ze skleněných tyčinek zvířátka (alespoň kousek jsem si z něj vyfotil), velice pohyblivý dirigent sboru Smetana v kostele sv. Ignáce (a ve sboru samozřejmě má žena), hned poté nejkrásnější však byly každoroční mýdlové bubliny před ševcovnou.



----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nový člověk...

...se narodil Pavlovi a jeho kamarádce - samozřejmě gratuluji!
Před rokem jsem je fotil, když byla ještě kamarádka nová - to se dějí věci, od pohádky k pohádce. No ano, Jičín - město pohádky je tady zase. Počasí mu přeje víc, než mně při mé vernisáži v lodžii, ale nebudu závidět. Nakonec, chci si udělat nějaké obrázky... Pravda, drobet jsem se těšil, že první den zrealizuji to, nač mám již dlouho spadeno, totiž vyfotit si spoustu lidí, prchajících před deštěm; chvíli to dokonce vypadalo nadějně. Posléze však sluníčko zvítězilo a udělalo opravdu hezké světlo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

.

Zavřít oči...

... a vylézt do výšky devíti metrů na lezecké stěně? Ne, díky, ani s otevřenýma očima bych to asi nedělal rád. Ale tyhle nevidomé děti to zvládaly skvěle; pravda, tu a tam někdo potřeboval alespoň zpočátku hodně pomoci - ale byla tam konečně na 3. jičínské devítce spousta pomocníků. Opravdu milí, tihle horolezci. Pan Lédl o tom napíše pro některé noviny, obrázky jsou v tomto albu. Stojí za shlédnutí, řekl bych.
Pár docela jiných obrázků je na papíře k vidění (potažmo ke koupi) ve Valdštejnově lodžii, od včerejška a ještě několik týdnů.



-------------------------------------------------------------------------------------------------

Kam se hrabe...

.
...Občanské sdružení Lodžie, pravila paní Lhotáková.

Inu, Nokia má patrně přece jen drobet jiné možnosti, díky za to, že je využívá i tak, jak nám ukázala včera, v sobotu 1. září.
Ale paní Lhotáková, ani jim vždycky všechno nefunguje, tak se třeba večer "něco pokazilo", pročež se nekonala fireshow. Nicméně jsme rádi mejkli a conekšn, abych pokračoval zcela v duchu stále novější češtiny (v poslední době mne zaujal také "Fruit prodej", spatřený někde u Hradce Králové; je to posun, zajisté správným směrem, od dob těsně po sametovém převratu, kdy na téže cestě ležela Wechselstube U Říhů), hlavně v cirkusovém stanu - máme teď doma dva žongléry a akrobaty - a též jsme využili možnost odbourat nahromaděnou agresi a se synem si vzájemně namlátili plastovými meči. Janička nás přitom vyfotila, což je spolu s mými snímky z onoho dlouhého dne k vidění v tomto albu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------