.. je také jedno z hlavních měst karnevalu v Německu - takže tady nechybí ani karnevalová kašna. Ale než tohle dílo mnichovského autora se zhruba 200 figurama, to už se mi víc líbí poněkud jednodušší, ale hned na první pohled vtipná kašna na
Ballplatz; u té karnevalové musí člověk strávit pár hodin, aby si ji
řádně prohlédl. Ovšem úplně nejvíc se mi líbí kola, která jsou tady
všude ve městě připravena ke krátkodobému pronájmu - a samozřejmě také
to, že na nich lidé opravdu jezdí.
... se tedy zabydluji v Mohuči (Mainz). Pomalu? No, vlastně docela rychle. Bydlím uprostřed toho, co po poslední hloupé válce zbylo z antiky, občas ještě drobet bloudím, ale lepší se to. Už mám svého oblíbeného pekaře, obědvám u příjemných Turků - ostatně příjemných lidí je tady spousta, všichni jsou na mne hodní... Tříkolka venom budí značnou pozornost, ani tady jich moc nejezdí, totiž asi jen ta moje, zdá se. Včera mne zastavilo pár dětí, vyptávaly se na "cooles Fahrrad" a když jsem jim řekl, kolik jsem najel minulý měsíc, byly z toho úplně vedle.
Dóm se opravuje, ale stejně sem jeden jeho obrázek dám. Bylo nádherné světlo, předevčírem navečer.
... jsem přerušil svůj tříkolkový výlet. Stroj zůstal u hodnotného člověka v Mohuči a já si včera v 10.38 vytáhl z "vyvolávacího zařízení (pořadí klientů)" lístek s číslem 22. Na displeji přístroje červeně zářila sedmnáctka, v hale čekali tři lidé - jedno tetované děvče a jeden černobílý pár. Po zhruba deseti minutách sedmnáctka zhasla a pak se dlouho nedělo nic. Až krátce před půl dvanáctou vyzvala úřednice černouška s albínkou ke vstupu. Ven vyšli po pěti minutách, dveřmi na vzdálenějším konci chodby mezitím jiná úřednice přinesla obědy - od 11.30 do 12.00 úřad neúřaduje, dokonce oficiálně ne. Tedy až něco po poledni se na displeji rozsvítila osmnáctka. Kdo si ji kdysi vytáhl, ten už mezitím patrně zemřel, každopádně nikdo (což zahrnuje mne a ono tetované děvče a pár lidí, kteří přišli zkušeně až po obědě) nereagoval. Ani na devatenáctku ne, až při dvacítce se dívka zvedla, aby zjistila, že dveře nemají zvenčí kliku, nýbrž jen kouli. Než si povšimla, že dveře kanceláře jsou jen přivřené, začervenala se jí nad hlavou jednadvacítka. Ale úřednice byla milosrdná a dívku přijala, byť už její číslo propadlo osudím. Nato vyhlédla ze dveří tvář, kterou jsem ještě neznal, patřící již třetí úřednici, která podle jakéhosi rozpočitadla vybrala z hloučku, tísnícího se přímo přede dveřmi, jednu obézní dámu - patrně jí byla sympatická tvary, které odpovídaly i těm jejím, úředním. A pak, skutečně, pak se na displeji ukázalo číslo 22. Rozrazil jsem dveře, usedl před další, v místnosti čtvrtou úřední osobu, maličko nahánějící strach vizáží vyhazovače, skromně jsem vysvětlil, co potřebuji - a dozvěděl se, že: "Vy si napíšete žádost, volnou formou, zdůvodníte ji, ta bude předložena komisi k posouzení, načež budete vyrozuměn o rozhodnutí, které si pak přijdete vyzvednout."
Dobrá, po mírném tlaku z mé strany se to vyřídilo rychleji, napsal jsem žádost na poskytnutý kus papíru, komise se sešla urychleně a po půlhodince mi pátý představitel státní moci (referent bezpečnosti státu) předal rozhodnutí - proti dvěma podpisům. Rozhodnutí dopadlo v můj prospěch, tedy jsem se, jak referent požadoval (jinak mi ten papír, v jehož textu stálo také cosi o právu podat rozklad, odmítl vydat), vzdal práva na odvolání a šťasten jsem po dvou hodinách a čtyřiceti minutách utíkal z oddělení cizinecké policie v Hradci Králové. A jaká že to byla záležitost, která si vyžádala tolik námahy? Inu, rušil jsem svůj trvalý pobyt v Čechách, neb se stěhuji zpátky do Německa. Jako džentlmen bych to samozřejmě úředníkům neřekl, ale právě oni jsou vedle neplatičů, zlodějů, právníků, policistů, bezohledných buranů a politiků jednou z příčin mého odchodu. Za téměř tři hodiny dokázalo pět úředníků vyřídit záležitost tří lidí - a samozřejmě naplnit dvacet žaludků. Když byla situace opačná a já se odhlašoval v Německu, abych se přestěhoval do Čech, zabrala tato procedura tři minuty.
Ostatně: ne všichni úředníci či policisté, poznal jsem sympatické výjimky, ne všichni právníci, poznal jsem sympatickou výjimku - a poznal jsem tady také řadu skvělých lidí.
...nedělní výlet na Kozákov. Perfektní počasí, ideální vítr pro paragliding - nahoře je jich s padáky spousta. Takže si udělám pár fotek a pak si užívám sjezd na tříkolce po venkoncem dobrém asfaltu - průměr padesát km/h. Venom je prostě nejlepší - také jej znovu a znovu někdo obdivuje, pěšáci, motorkáři... Jen by to chtělo více cyklostezek, ne jen ty tzv. cyklotrasy, vytvořené namalováním značky vedle silnice. Tenhle výlet vedl po něčem, co by mohlo projít jako cyklostezka, jen pár stovek metrů před městysem jménem Semily. Na silnicích mne, staříka na tříkolce, naštěstí mnozí automobilisté považují za invalidu a překvapivě ohleduplně objíždějí, někteří dokonce zapnou blinkr. Tak tedy díky.
...na 3kolce vyjet mnohé, Veliš, Košov, svažité polní cesty, ba projedu i tam, kde je cesta spíše jen naznačená - ale na výlet podél Labe bych ji teď musel předělat na obojživelníka, tedy se cesta zatím odkládá. Čekám, až opadne voda.
Ta moderní technika je ale skutečně komplikovaná. Tuhle jsem si dobíjel kredit, jako obvykle v trafice, kterou mám při cestě. Obvykle dostanu velice rychle potvrzující sms, nyní bohužel ne. Protože na mé pouti Jičínem byla nyní prodejna t-mobilu blíže, zašel jsem se poradit tam. Poslali mne zpět do trafiky, která ovšem mezitím "z technických důvodů" zavřela brány. A tak jsem se vydal zpět k t-mobilům, dobil si kredit dalšíma stovkama - a zase nic. Teď se tím ale děvče muselo zabývat. A taky ano. Po bližším zkoumání mi sdělilo, že mám "ucpanou sim-kartu". Já bych v takovém případě asi vzal tenký drát a prošťouchl ji (kartu!), ale děvče za pultem to řešilo jinak. Stačilo dvacet minut telefonovat a simka byla zase průchozí. Proč a jak? Netuším. Ale mám teď alespoň řádně nabito.
...vypustil do světa nenávistnou tirádu, na niž tady nechci odkazovat, neb nemám v úmyslu ji dále šířit. Shrnuto: Pan senátor a podnikatel Zeman tvrdí, že
...jsem si postěžoval, o2 tomu říká reklamace. A firma reagovala, zavolal mi týpek, takový ten za banány, a prý to se mnou bude řešit. Tedy se zeptal, zda nám funguje připojení. To sice nebylo předmětem mé reklamace, ta se týkala služeb technické podpory oné legrační firmy, ale dobrá. Ano, momentálně funguje. "Vidím tady", pravilo to, "že máte modem nepřetržitě zapnutý poslední dva týdny." "Ano", odpovídám a vysvětluji: "Když jej vypnu, tak potom nefunguje..," A než jsem stačil dokončit větu, měl jsem v úmyslu říci ještě "po opětovném zapnutí se nepřipojím", skočilo mi to do řeči. S radostným nadšením člověka, spokojeného, že tak brzy odhalil, v čem je problém, panáček zajásal: "Ale to musíte mít zapnutý, když to vypnete, tak to nejde." Tedy jsem byl nepřímo prohlášen za idiota, který netuší, že do žárovky musí jít proud, má-li tato svítit. A tak se odvíjel i náš další, ostatně již jen krátký rozhovor. Na mou otázku z oné stížnosti, totiž jak by se firmě líbilo, kdybych jim za připojení k netu platil stejně, jako mi je firma poskytuje, totiž nepravidelně potažmo vůbec, tak na tu jsem odpověď nedostal.
Ale dostal jsem e-mail. Pan Šedivý, specialista pro reklamace a stížnosti (skutečně, právě takový je jeho titul), mi píše, že jsem "odmítl poskytnout součinnost při řešení případných technických potíží".
Už se těším na pokračování.
Dovezl jsem domů nový modem - připojení k netu nefunkční. Tak zase volám na tu podělanou firmu (O2), a protože tam právě byl nějaký člověk a nikdo z těch, co jim o-dvojka platí v banánech, stačilo přejít do nastavení, kliknout - a bylo hotovo. Kdyby to dokázal ten opičák dnes dopoledne, mohl jsem si celou anabázi (http://terrafelix.blogspot.cz/2013/05/outu-ouvej.html) ušetřit. Tak zas příště.
Tak nám zase vypadlo připojení k netu, píši v hospodě. Zase jednou u nás byl technik (s vlastní firmou, ovšem bývalý zaměstnanec o-dvojky, tou ovšem propuštěn a nyní zdánlivě samostatný - tuším, že se tomu v Čechách říká švarc systém), uprostřed týdne, tedy ve středu. Vyměnil modem, pravil "raději vám v pátek pošlu kolegu, který tomu rozumí" a připojení do pátku vypadlo znova. Kolega, který tomu rozumí, změnil nastavení modemu a pravil, že "raději ještě po pár dnech zavolá, jestli to funguje". V pondělí volal, připojení fungovalo. Vypadlo až v úterý. Podle návodu telefonické podpory jsme změnili nastavení modemu a fungoval celé tři týdny!!!!! Dnes ovšem zase už ne. A člověk z technické podpory přístup k zákazníkovi ještě "vylepšil". Už žádná návštěva technika, pokud nechci riskovat, že příčinou výpadku je vadný modem - pak by mi totiž o-dvojka návštěvu dala zaplatit, neb byla "bezdůvodná". Modem je totiž náš. Jistě, byli jsme tou legrační firmou donuceni si jej koupit a na "výběr" jsme měli jen ten jeden, nicméně. Druhá nabídnutá možnost: "Odvezte modem do nejbližší (pro mne, vesničana, ostatně docela vzdálené) prodejny a reklamujte jej. Dostanete náhradní a pokud ani s ním připojení nepůjde, bude důvod k návštěvě technika a ani si ji nebudete muset platit." Jak velkorysé! Pravda, náhradní modem jen proti záloze ve výši 900,- Kč - přičemž dávám modem za modem, takže jaká záloha nač? Ale ta tučná blondýna v prodejně spustila takový proslov, že jsem svou otázku raději stáhl. Škoda jen, že - když už tedy musela povolit svému verbálnímu průjmu - mne neinformovala, co vše musím ještě předložit a splnit, aby akce mohla zdárně proběhnout. A protože ani onen člověk na telefonu mi takové maličkosti neprozradil, jel jsem do oné nejbližší prodejny hned dvakrát. Přičemž bych tam, upřímně řečeno, nejezdil raději vůbec, daleko lepší by pro mne bylo, mít funkční připojení k netu, moci v klidu pracovat - ale v jednadvacátém století chtít takový luxus od firmy jménem O2, ne, to prostě nemohu vyžadovat. Nebo?
P.S: Jel jsem tuhle kolem "ou tú arény" v Praze. Tak mne napadlo, že by se mohla jmenovat spíše "kyslíkový stan". Ale to asi neprojde.
P.P.S. Zase jsem si alespoň mohl dát pivo - to doma nemám.
V jednadvacátém století jsme si pořídili připojení k internetu přes pevnou linku firmy O2, česky zvané ou tú. Protože pracuji hlavně přes net, potřebuji pro práci připojení jako kyslík k dýchání, tak jsem se tím názvem nechal zmást. Zatím se ale spíše dusím, mimo jiné vzteky. Za půl roku již šest návštěv techniků a čtvrtý modem - a nyní zas už druhý den čekám na funkční připojení. Prý se to bude řešit do 36 hodin. Nedostanu se na poštu, nedostanu se do banky... Ale mohu si přečíst novinky seznamu, což nikdy nedělám. V Čině vyrobený modem mi totiž cenzuruje internet, jako bych se nacházel v oné lidové republice, nikoli v členském státu Evropské unie. Bezduchý přístroj, který jsem si od o-dvojky musel koupit, rozhoduje, na které webové stránky mne pustí a na které ne. Seznam ano, Spiegel online nebo gps-tours.de nikoli. Hotmail.com ne, ale poštovní účet u centrum.cz, který mám speciálně pro zasilatele spamu, ten mi povolí. Jako nebozí Číňané nesmím ani já na stránky jiné než ty "správné", "vhodné", "schválené". Jenže já ani netuším, na rozdíl od Číňanů, kteří v tom smějí mít jasno, kdo mi ten internet blokuje. Čínský modem nebo česká O2?
... zlodějů se rozrostla o další tři kousky: mladá fronta, czechfolk Milan Richtermoc a archiweb.cz. Reakce, pokud jsou: fotografii jsme odstranili. Honorář za použitý snímek není ochoten platit nikdo, samozřejmě, vždyť proč platit za něco, co si mohou ukrást, ale třeba pan Jan Kratochvíl z archiwebu to nejprve dlouze okecá. Fotografii si sice ukradli, ale teď ji smazali a nemohou ji zaplatit, protože ji nemají - zhruba taková je jeho argumentace. (Když mu pak snímek pošlu, už jen mlčí.) Pan Marek Lutonský, ředitel internetových redakcí mladé fronty, odmítá platit, neb fotografii nedokázal na webu najít. Dalším jeho příspěvkem k "řešení zapeklité situace" bylo pojmenování kradené ilustrační fotografie k jejich článku "náhledem" - za náhledy se u mf patrně platit nemusí.
A pan Milan Richtermoc je nedosažitelný. Očividně je příliš zaměstnán předěláváním cizích fotografií... Můj snímek lipové aleje v Jičíně si ukradl pro ilustraci povídání o švestkovém stromořadí kdesi v Polabí - a protože se mu líbil opravdu hodně, ještě jej použil jako pozadí pro svůj poněkud obézní trup, kteréžto dílo pak opatřil značkou svého copyrightu, patrně aby mu je kdosi podobně jako on sám neznalý zákonů nezcizil. Tak já si tedy dovoluji je zveřejnit, bez souhlasu "autora", který je bohužel neoslovitelný, protože nikde neuvádí kontakt na sebe. Nikoli snad, abych přitáhl zákazníky na svůj komerční web, jako to dělají zde uvádění padouši. Nemám komerční web. Jen chci propagovat "tvůrčí potenciál" Milana Richtermoce - doufám, že mi za to bude vděčný, snad se někdy i dočkám poděkování.
Ostatně, zlodějíčci, jste-li přistiženi, mohli byste namísto vytáček zaslat když už ne honorář, tak alespoň poděkování a omluvu. Nikoli však, jako pan Lutonský, v kondicionálu, to vlastně žádná omluva není. (Rovněž pak není omluvou, když právník, zastupující jiného zloděje, totiž jistého jičínského Kulhánka, který se mnou komunikoval právě jen prostřednictvím advokátní kanceláře, řekne, že se mi Kulhánek omluvil.) A ještě jednou, protože to je v Čechách nezbytné opakovat znovu a znovu: Pokud jako autor neopatřím fotografii alespoň GPL či ještě lépe BSD licencí, není určena k volnému použití. A dokonce i tyto licence vyžadují uvedení autora. Kapiert?
... se vám líbí víc? Inu, nakonec je to jedno, s ohledem na nejrůznější zloděje mi asi nezbývá než zveřejňovat fotky pouze s oním upozorněním na copyright. Protože jen málokdo je schopen či snad dokonce ochoten pochopit, že pokud foto nedám k volnému použití, není k volnému použití určeno. Stále znovu se setkávám s tím, že si nějaký padouch mé foto stáhne, aby jím ozdobil svůj prodejní web, a když se ozvu, tak na mne rovnou pošle právníka, případně dokonce právníky, jako třeba jistý Kulhánek z Jičína, nikdy se však nikdo dobrovolně neomluví, natož pak aby mi nabídl, že mi za snímek zaplatí. Naposledy objevený takový ničema: Jan Kratochvíl, archiweb. Na své komerční stránce použil mou fotografii bez mého vědomí, bez mého souhlasu, bez toho, že by mi nabídl honorář za mou práci... Hej, vy děvky kradačské, vězte, že jsem musel investovat peníze a čas, abych své fotografie mohl realizovat. Zveřejňuji je, ano, ale pouze jako nabídku, můžete je použít, ale jen po dohodě se mnou, nesmíte je prostě ukrást, protože krást se nemá - to už jste možná někde slyšeli, nebo? Můžeme se dohodnout - nebo také ne. Pokud ale je vám mé foto dost dobré pro ilustraci či povznesení vašich obchodů, je také dost dobré na to, abyste za ně zaplatili. Pokud nechcete platit, najděte si jiný snímek, který je deklarován jako volně použitelný. Jasné? Neuděláte-li to, kradete. A přinejmenším v očích slušných lidí jste prostě mizerné děvky, svině, hnusní zloději. Ano, vy, pane Krejčí, Kratochvíle, Kulhánku - a to jsem jen u písmene K. Těch, kteří mne okrádají, je bohužel daleko více, abeceda má ještě celu řadu písmen. Zatím mne neokradl snad jen nikdo, jehož jméno by začínalo písmeny X, Z nebo W. Ale oni to Češi ještě doženou, obávám se. Myslím, že si toho Zemana a jiné podobné politiky zaslouží. Nakonec: zvolili si je, pravda?
... nestojí, jak řekl o něčem jiném jeden německý fotbalista, ani za to, abychom jej ignorovali ("..nicht mal ignorieren!" Němečtí fotbalisté mají vůbec talent říkat hezké věci, hodně se mi líbil onen komentář k jistému zápasu: "Nejdřív jsme neměli štěstí, pak se k tomu přidala smůla.") Takže jsem si dnes raději vyjel na tříkolce (raději než hledat dárek pro ženu, kterou mám rád nejen 14. února, ale celoročně, a nevím, proč to zdůrazňovat právě v onen den, vlastně tohle davové šílenství ukazuje, jak lze být zmanipulovaný reklamou - a já na reklamu moc nedám), zjistil, že skály jsou zasněžené (překvapení!) a v Jičíně sledoval, jak opravdu hodně velký vůz odtahové služby odváží nefunkční zmrzlinářský náklaďák. Ty obrázky jsou hlavně pro Eliáše (toho od Ivanky) a k vidění zde: https://picasaweb.google.com/114356389478630509935/Valentin#.
... na čem to tady jezdíš", doporučil mi tuhle v Jičíně poměrně neurvale onen člověk, jehož psi se k mně chovali, abych tak řekl, až příliš důvěrně. Jasnozřivě rozpoznal, že problém není v tom, že své psy nemá ani pod kontrolou, ani na vodítku - které ostatně vyžaduje Zákon o použití pozemních komunikací (č.361/200Sb.), zakazující
volné pobíhání zvířat na veřejných komunikacích -, nýbrž právě v tom, na čem tady jezdím. Aha. Jeho (jistě dobře míněná) rada ovšem byla přebytečná, dobře vím, na čem tady jezdím.
Na tříkolce. A už nemohu své city déle tajit: Zamiloval jsem se do ní. Je krásná, zvláště nyní, co jsem si ji drobet vyšperkoval. Je na mne hodná, neničí mi záda, posez ani ruce, vyjeli jsme spolu kopce v okolí - Brada, Veliš, Kozákov, ba dostali jsme se hladce na Košov i do Bradlecké Lhoty - a zase je sjeli. A tak svou lásku tady hrdě představuji na několika fotografiích. Jmenuje se kmx venom al (krásné jméno, pravda?), právem se pyšní perfektním britským designem (nízké těžiště, hliníkový rám), v Česku se zatím prodává jen na Moravě, kde si můžete i další z rodiny kmxkarts zakoupit u pana Vašuta (http://www.kmxkarts.cz/) jako skládačku; já ostatně nejsem zrovna technik, takže jsem si ji objednal přes pana Tůmu v Jičíně (http://www.skicyklocentrum.cz/), od nějž jsem pak v pohodě odjel na již připraveném stroji. Tak - a teď tedy "tady na tom jezdím" - je to nádhera; jen to počasí kdyby tak už se chtělo zlepšit! A psi si budou muset zvyknout. Někdy však, u těch obzvláště tupých zvířat, mám dojem, že si jejich majitelé jen proto, aby nebyli v rodině těmi nejhloupějšími tvory oni sami, pořídili raději obzvláště blbé čtvernožce - nejen zde zmiňovaný jičínský pejskař, ale třeba také Milan Janda v naší vísce je toho velmi přesvědčivým dokladem. Inu, nějak je (psy) ukecám - což takhle pepřový sprej?
