Není to snadné

Ta moderní technika je ale skutečně komplikovaná. Tuhle jsem si dobíjel kredit, jako obvykle v trafice, kterou mám při cestě. Obvykle dostanu velice rychle potvrzující sms, nyní bohužel ne. Protože na mé pouti Jičínem byla nyní prodejna t-mobilu blíže, zašel jsem se poradit tam. Poslali mne zpět do trafiky, která ovšem mezitím "z technických důvodů" zavřela brány. A tak jsem se vydal zpět k t-mobilům, dobil si kredit dalšíma stovkama - a zase nic. Teď se tím ale děvče muselo zabývat. A taky ano. Po bližším zkoumání mi sdělilo, že mám "ucpanou sim-kartu". Já bych v takovém případě asi vzal tenký drát a prošťouchl ji (kartu!), ale děvče za pultem to řešilo jinak. Stačilo dvacet minut telefonovat a simka byla zase průchozí. Proč a jak? Netuším. Ale mám teď alespoň řádně nabito.

Dnes ráno ...

... mne vzbudila Lucie. Telefonicky. Patrně blondýnka, neb zahájila dotazem: „Slyšíme se?“ Jako bych já zde mohl vědět, zda mne ona tam slyší. Ostatně jsem oboustranný doslech předpokládal, neušlo mi, že od dob Philippa Reise a A. G. Bella se technika dále vyvíjela. Ale Lucie je opatrná. Inu, pracuje pro T-Mobile a jako insider patrně ví více než já o spolehlivosti telefonických spojení, realizovaných firmou, jejichž služeb (zatím) využívám též já.
Jsem momentálně silně nachlazen, léčím se čajem a spánkem, tedy jsem blonďatou nabídku monitorovaného hovoru odmítl. A zkusím se obrátit na T-Mobile s žádostí „Nebudit!“. A vůbec neotravovat, ani vyzváněním, ani SMS s neustále stejnými nabídkami, pro mne naprosto nezajímavými.  Jsem zvědav, zda žádosti svého dlouholetého zákazníka vyjdou vstříc.