Na Špicberky...

... už jezdit netřeba, stačí navštívit galerii v Jičíně. Jsou to sice (jen) Špicberky Petra Volfa (a ani to není tak úplně jisté, jak pan Volf přiznává), ale obrázky + doprovodné texty jsou informativní, některé dokonce hezké až krásné, potažmo (tři) vtipné. Milým gestem bylo rozdání těch podle názoru vystavujícícho vystavování ne úplně schopných pokusů - také jsem si jeden obrázek odnesl, tady je.

Škoda jen, že se pan Volf nevzdal úvodního projevu. Pasáže, ve kterých popisuje sám sebe jako svému "třídnímu původu" a kořenům věrnost zachovávajícího "bourgeoise", přes všechna příkoří, kterými jej za jeho pevný postoj zavalil komunistický režim.., tak ty byly spíš legrační. Ba i ten náznak odboje v jeho slovech, toho hezky českého: například právě vystavovaným fotografiím dal vzniknout na "ušetřeném" filmovém materiálu - dvacet let po sametovém převratu si snad můžeme dovolit říci, že šlo vlastně o krádež, samozřejmě s cílem zasadit ránu nenáviděnému režimu, který panu Volfovi nedovolil víc, než kariéru kameramana Krátkého filmu; nebýt oné marxleninské historické anomálie, mohli jsme být o úspěšného hostinského bohatší.
Ach, vem to nešť, řeči se zapomenou a obrázky zůstanou. A co já vlastně vím, možná byl pan Volf u PTP, pracovně nasazen v mé rodné Ostravě, toužil studovat a nesměl - oni komančové měli dost možností, jak lidem znepříjemnit život (třeba i smrtí) a bohatě je využívali. Sorry, grey wolf. A díky za fotku!

Co a proč?

"Mluvili jsme na obrysu", pravil pan Čunek. Proč to říká, co to vůbec znamená, a proč se novináři domnívají, že to je třeba sdělit národu?

Staří Čechové...

... bývali junáci, slyšel (četl?) jsem kdysi kdesi. Že by za to vděčili bramborám? Inu, ona existuje kniha, která tvrdí, že Slované, s největší pravděpodobností Češi, vynalezli úplně všechno, od písma až po Ameriku a tedy též brambory. Díky firmě Golden Snack (ano, také za angličtinu děkuje lidstvo českému národu) se doby junáckých Čechů vracejí, můžeme si dopřát staročeské brambůrky, ba i staročeské krekry; tohle slovo ostatně ukazuje, jak to ty jiné národy, které Čechům jejich vynálezy ukradly, následně zmastily, Angličané toto hezké (staro)české slovo zdeformovali na crackery, ach jo.
Ta knížka tedy je dosti šílená, pozoruhodné ovšem je, že se onen poněkud zvrhlý nacionalismus objevuje každou chvíli v novinách, onehdy jsem tady jeden příklad zmiňoval, nedávno jsem četl povídání o zahrádkářských koloniích jako typicky českém fenoménu, no ovšem. Schrebergarten, to je takové české, pravda?
To nejhezčí, co jsem k tématu našel, se ovšem vztahuje přímo k Českému ráji: původně, psal historik, Böhmisches Paradies ležel o kus dál, jenže pak českým vlastencům přišlo hloupé, že se v českém ráji mluví hlavně německy, pročež jej nenápadně přestěhovali. Tenkrát ještě je nenapadlo ono přímočařejší řešení dob pozdějších, totiž přestěhovat ty Němce.

Ti teď přijíždějí jako turisté, bohužel v malém počtu, stěžují si například hoteliéři. Ale jsou a účastní se třeba také pochodu za Rumcajsem, kterého jsem se (letos opět) nezúčastnil já, jelikož jsme ráno měli deštěm zmáčená okna. Odpoledne se však vyčasilo a tak jsem si udělal několik obrázků alespoň z jeho závěru; s uspokojením jsem konstatoval, že nejsem tak zablácený - a ty trasy mám stejně projeté už mockrát.

K pochodu pro mne patřící zastávku v Rumcajsově ševcovně jsem také ještě zvládl - a protože pobyt tam je vždy příjemný, zopakoval jsem si jej s rodinou o týden později, kdy už bylo opravdu nádherně.