Na Špicberky...

... už jezdit netřeba, stačí navštívit galerii v Jičíně. Jsou to sice (jen) Špicberky Petra Volfa (a ani to není tak úplně jisté, jak pan Volf přiznává), ale obrázky + doprovodné texty jsou informativní, některé dokonce hezké až krásné, potažmo (tři) vtipné. Milým gestem bylo rozdání těch podle názoru vystavujícícho vystavování ne úplně schopných pokusů - také jsem si jeden obrázek odnesl, tady je.

Škoda jen, že se pan Volf nevzdal úvodního projevu. Pasáže, ve kterých popisuje sám sebe jako svému "třídnímu původu" a kořenům věrnost zachovávajícího "bourgeoise", přes všechna příkoří, kterými jej za jeho pevný postoj zavalil komunistický režim.., tak ty byly spíš legrační. Ba i ten náznak odboje v jeho slovech, toho hezky českého: například právě vystavovaným fotografiím dal vzniknout na "ušetřeném" filmovém materiálu - dvacet let po sametovém převratu si snad můžeme dovolit říci, že šlo vlastně o krádež, samozřejmě s cílem zasadit ránu nenáviděnému režimu, který panu Volfovi nedovolil víc, než kariéru kameramana Krátkého filmu; nebýt oné marxleninské historické anomálie, mohli jsme být o úspěšného hostinského bohatší.
Ach, vem to nešť, řeči se zapomenou a obrázky zůstanou. A co já vlastně vím, možná byl pan Volf u PTP, pracovně nasazen v mé rodné Ostravě, toužil studovat a nesměl - oni komančové měli dost možností, jak lidem znepříjemnit život (třeba i smrtí) a bohatě je využívali. Sorry, grey wolf. A díky za fotku!