Slavná poslední slova ...

... jsou například "Více světla!" J. W. Goetha nebo "A to bylo všechno?" Binkyho z comicu Matta Groeninga  Work is Hell (Práce je peklo, v češtině bohužel nevyšel, tady je Matt Groening známý asi jen jako autor Simpsonů). U vstupu do Prachovských skal jsem našel jiný, zatím spíše méně známý citát: "Pouze pro pěší", patrně poslední slova některého z rodu Šliků, majitelů panství.
Či snad mají uvozovky naznačovat ironické pomrkávání, signalizující, že ten zákaz vjezdu na kole není míněn až tak vážně?

Dramatické scény...

...se nedávno odehrávaly před Rumcajsovou ševcovnou: divoký lov divokého zvířete, patrně uniknuvšího z nedostatečně zabezpečené klece (jak neopatrné!), skončil naštěstí odchycením výtržníka (z německého Ausreißer) jinak mírumilovnými, ovšem vždy angažovanými občany města; nikdo nepřišel k úhoně. Díky, čačtí lovci!
















Drama se rovněž odehrálo, byť jen v mé mysli, o několik dnů později na vernisáži fotografiií Jitky Pírkové. Slavnostní řečník si hrál s německými slovy a můj vnitřní boj byl o tomhle: mám to říct, nemám to říct?
Mlčel jsem. Neřekl jsem nikomu, že když se z globetrottera udělá Globetrottel, určitě to není lichotka. Údajně jsme si to my přítomní němčináři měli nechat líbit jako odvozeninu slova Gebirgstrottel, no jo. Ale, pane doktore, když víte, že Trottel je spíše blb, než co jiného, (výchozím slovem pro Vaši hříčku by mohl být také Dorftrottel, tedy vesnický idiot - jistě si teď každý sám odvodí, co asi značí Globetrottel, pravda?) - to si ten člověk, o kterém jste hovořil, určitě nezasloužil. Asi by se ten vtípek uplatnil lépe jinde, vhodnější příležitost by se jistě nemusela hledat dlouho.

Ale jak říkám, neřekl jsem nic. Nakonec: pan řečník to snad nemyslel zle. A nechtěl jsem rušit všeobecné nadšení nad dílem paní Jitky . Tedy jsem raději mlčel a fotil: Obrázky z výstavy.

Město Jičín...

...má své webové stránky: www.mujicin.cz. A na nich připomíná nedávné slavnosti způsobem, který mne donutil zase jednou napsat panu starostovi:

Vážený pane starosto!

Nevím, kolik stály letošní valdštejnské slavnosti, ale řekl bych, že měly stát ještě o pár stokorun více - pak by možná zbylo také na jejich slušnou prezentaci na webových stránkách města. Možná Vám nepřipadá tak důležitá, nicméně uvažte, prosím, že virtuálních návštěvníků může být výrazně více, než fyzicky přítomných v ony dny a v Jičíně.
Mé výhrady vůči zmiňované prezentaci jsou následující:
1. Německá verze je prostě děsivá. Dovoluji si v příloze zaslat její text s označením alespoň těch nejhrubších chyb - třeba si budete přát vědět, pod čím jste to vlastně podepsán. Pokud ostatně autor/ka "překladu" bude mít zájem, rád vysvětlím, v čem chyby dělá; než se ale němčinu doučí, měl/a by od podobných veřejných vystoupení dát ruce pryč. (Zase pro zdejší kraj typický překlad, skládaný se slovníkem v ruce a venkoncem bez pochopení textu, takže třeba z montgolfiéry vypouští vzduch, nikoli montgolfieru do vzduchu, Valdštejn namísto příjezdu do města je vzat na nebesa - atd. aj. a pod.)
2. Fotografie jsou strašné, navíc pak, jelikož jejich autor/ka očividně nedokáže fotografovat jinak, než za vydatného slunečního světla, se za snímky z roku 2008 vydávají jiné, pořízené během dřívějších valdštejnských dnů, což skutečně nezvyšuje důvěryhodnost městského webu.
Zda se někdy dočkám nějaké reakce? Nevím - mé dosavadní zkušenosti jsou ale spíše negativní. Nakonec: jako cizinec svůj hlas panu starostovi stejně dát nemohu, takže co se mnou, pravda? Ale tu šanci odpovědět mu dát musím, považuji to za slušné.

Ach ano - ty slavnosti prý stály nějakých 800 000,- Kč, doneslo se mi mezitím.

Na náměstí...

...ještě pan Lédl popíjel pivo, na velkém nádvoří zámku již mezitím vznikala kulinářská verze Valdštejnovy krajinné kompozice a Robert připravoval vzlet montgolfiery (pro nával práce se k sobotnímu večeru mohu vrátit až teď); za tmy bylo oboje ještě působivější, ovšem jen obtížně fotografovatelné, zejména neovladatelnými digitálními automatikami - pro jejich nebohé majitele jsem nastrkal pár snímků, které by snad mohly projít, do tohohle alba; nejen pro ně, samozřejmě.
A pokud budu mít více času, zkusím ještě sestříhat a slepit nějaké video z kulturní události roku, totiž večerního ohněstrůjného vystoupení Valdštejnova; bylo to legrační, vážně.

Sobrada

Zadal jsem tohle heslo googlu a seznamu, dal jim hledat ve světě a v Čechách. Tady jsou výsledky:

sobrada

sobrada

Naše víska je členem až té druhé, novější sobrady. A jak jsem se zmiňoval před dobou delší, než jeden rok, prezentuje se ohavnými fotografiemi. Přitom je zde tolik hezkých zákoutí...









Díky hlavní silnici, procházející obcí, vznikají pak nová a nová zátiší. Jejich autoři se nespokojují s prvním pokusem a svá díla neustále vylepšují. Zvláště mne upoutalo, že byť se patrně mezi sebou neznají, dokáží svorně spolupracovat - pravda, jejich technika je všeobecně rozšířená a hojně používaná, to ale neubírá jejich usilovnému snažení na důstojnosti. Zde malá série:

Ostalgie

Tábořiště u jinolických rybníků se během posledního víkendu vrátilo asi tak 33 roky zpátky. Spousta trabantů, ve vodě se cákaly jejich otužilé posádky - sice většinou české, ovšem tohle bakelitové vozítko od svého majitele prostě jistý stupeň bezcitnosti vůči vlastnímu tělu vyžaduje, bez ohledu na národnost, náboženství, pohlaví a třídní příslušnost - a nechyběly samozřejmě nápisy špatnou němčinou; ale ty jsou tady snad pořád, jakási vzpomínka na doby, kdy kemp ovládali naši spolubojovníci za lepší zítřky, tedy dederoni.
Trabanty také oplatily husitům jejich spanilé jízdy a navštívily město Jičín. Pod věží se jich prý sešlo dobrých (?) 120. Pár obrázků je k vidění v albu.

LKP

Lezecký kroužek Prachov slavil sté narozeniny. S nezbytnými proslovy, lezci v dobových úborech (ty těžké boty ostatně raději nechali dole a lezli v ponožkách), historickým lanem - ani to se ovšem neuplatnilo, pro vlastní výstup bylo nahrazeno novým, méně zpuchřelým; autentičnost rekonstrukce pak narušili i ti, kdo si na Mnicha vylezli z druhé strany a náhle se objevili nad hlavami představitelů obou Josefů - prvolezců z roku 1907.
Tady je pár obrázků, včetně ukázky fill in flash pro Prochora (nebo také ilustrace rozdílu mezi fotografem a majitelem fotoaparátu); vše, co jsem dnes nafotil, je ke spatření v tomhle webovém albu.

















-------------------------------------------------------------------------------------------------