Dramatické scény...

...se nedávno odehrávaly před Rumcajsovou ševcovnou: divoký lov divokého zvířete, patrně uniknuvšího z nedostatečně zabezpečené klece (jak neopatrné!), skončil naštěstí odchycením výtržníka (z německého Ausreißer) jinak mírumilovnými, ovšem vždy angažovanými občany města; nikdo nepřišel k úhoně. Díky, čačtí lovci!
















Drama se rovněž odehrálo, byť jen v mé mysli, o několik dnů později na vernisáži fotografiií Jitky Pírkové. Slavnostní řečník si hrál s německými slovy a můj vnitřní boj byl o tomhle: mám to říct, nemám to říct?
Mlčel jsem. Neřekl jsem nikomu, že když se z globetrottera udělá Globetrottel, určitě to není lichotka. Údajně jsme si to my přítomní němčináři měli nechat líbit jako odvozeninu slova Gebirgstrottel, no jo. Ale, pane doktore, když víte, že Trottel je spíše blb, než co jiného, (výchozím slovem pro Vaši hříčku by mohl být také Dorftrottel, tedy vesnický idiot - jistě si teď každý sám odvodí, co asi značí Globetrottel, pravda?) - to si ten člověk, o kterém jste hovořil, určitě nezasloužil. Asi by se ten vtípek uplatnil lépe jinde, vhodnější příležitost by se jistě nemusela hledat dlouho.

Ale jak říkám, neřekl jsem nic. Nakonec: pan řečník to snad nemyslel zle. A nechtěl jsem rušit všeobecné nadšení nad dílem paní Jitky . Tedy jsem raději mlčel a fotil: Obrázky z výstavy.