.. ten obrázek jako ilustrace k téhle historce, soudím. A když už jsem si s ním dal tu práci, směle jej použiji podruhé. Tak tedy, to bylo tak: hasiči v Ká si pořídili darts. A nového člena, mladý kluk, který tu šipku dokáže opravdu hodit, kam potřebuje. Pokud ovšem, jak pravil, nedělá celý den se sbíječkou, pak se ruce třesou a šipky létají jinam. Onehdy měl zavírat a v té souvislosti se jej ptám: Copak jsi dělal dnes? Ale, seděl jsem celý den v autě, odpovídá. Tak to hodíš, pravda? táži se. A v tu chvíli se do toho vložil další mladík, sedící vedle, neoslovený, ale angažovaný. A co jste dělal celý den vy, ptá se mne docela agresivně. Inu, povídám, já zase seděl celý den doma. A teď to bouchlo: Tak to jste toho pro tenhle stát moc neudělal! Přiznávám, asi má pravdu. Jenom jsem, sedě doma, překládal nějakou knížku, kterou si (možná také vinou zvýšené daně) sotva někdo koupí, cosi o ADHD, nějaká, abych to vyjádřil jako rodilý Ostravák, zasrana psychoza. Ale zaujalo mne více něco jiného. Jednak jsem skutečně nečekal tak překypující vlastenectví, druhak jsem si pomyslel: tedy, pokud si budu vybírat řemeslníka, asi ne podle toho, nakolik při práci přemýšlí, co dnes udělá pro stát. Dám přednost tomu, který u práce myslí na práci, v lepším případě dokonce na to, co udělá pro mne. Možná je to egoistické, ale on nakonec z platby za podaný výkon odvede daň, takže snad ani ten stát zkrátka nepřijde.
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen