Nedá mi to pokoje.

"Nedostatek energie vede globálně neustále k ohromnému počtu obětí, projevujících se například ve vysoké dětské úmrtnosti, v nízké střední době života a frekvenci mnoha závažných onemocnění, nemluvě již o umírání z hladu.“
Napsal jaderný fyzik František Janouch v Lidovkách.
V souvislostech jeho článku, propagujícího zářivou budoucnost jaderné energetiky, mne tento výrok vede k domněnce, že pan Janouch by rád postavil například v Africe několik jaderných elektráren a tak snížil dětskou úmrtnost atd.
Ovšem v zemích, zasažených radioaktivním spadem z černobylské elektrárny, se zvýšil počet potratů, mrtvě narozených dětí, závažně postižených dětí a dětí s oslabeným imunitním systémem a tedy pravděpodobně nízkou dobou dožití. Nebýt výdajů na odstraňování následků havárie, patrně by tam též méně lidí hladovělo. Zda havárie v Japonsku připěje ke kvalitě života tamních obyvatel? A skutečně neexistuje jiná energie než elektrická?
Země, v nichž se vyskytují problémy autorem článku zmiňované, jsou na jedné straně většinově politicky nestabilní a je tedy velmi odvážné plánovat v nich zařízení, produkující odpad, který bude třeba bezpečně uložit na tisíce let – to je ostatně problém, který není vyřešen ani v Evropě či USA. Na druhé straně mají tyto země značný potenciál obnovitelných zdrojů - slunce, voda, bioplyn -, jehož využití je bezprostředně možné, nevyžaduje velké investice (a že ony země prostředků nazbyt nemají je součástí jejich problémů, pravda?) a do budoucna představuje jistotu, nikoli riziko.
A nezmínit rizikovost jaderné energetiky prostě nejde. Přes všechna technická opatření jde o riskantní technologii, nikdy nesmíme opomenout lidský faktor – žijeme ve světě, kde každodenně milióny lidí vypínají počítač kliknutím na tlačítko start.