vernisáže

Skvělé na vernisážích jsou různé dobroty, sladké (jako třeba v muzejní cukrárně nedávno) i slané, potažmo tekuté. Ale ať se třeba i Petr Kábrt (onehdy v lodžii, kde ostatně by mohly během září být k vidění opravdu krásné - totiž moje - fotografie) a jiní snaží, jak chtějí a umějí nejlépe: nic se nevyrovná chlebu se škvarkama u pana Wildy na věži.
Včera se tam více méně v rodinném kruhu otevírala výstava "Vesnice Českého ráje" Lukáše Bílka. Ty vesnice ostatně byly nejen k vidění na stěnách, mohl jsem si je (míním: jejich fotografie, samozřejmě) odnést i na papíře, stejně jako vody a skály Českého ráje - hezky udělaná řada informativních skládanek. Jen snad u těch skal, autor doufám promine, ale větou "celkové poškození skal bylo jedním z důvodů, díky němuž nedošlo k zápisu skalních měst na seznam světového dědictví" vlastně říká, že má z onoho nezapsání radost, čemuž moc nevěřím. Spíše jde zase jednou o problémy s češtinou, pravda? Tak příště raději "důvod, vinou kterého", případně neutrální "důvod, pro který".
Vernisáž výstavy předchozí ostatně nabídla kromě kulinářských také kulturní zážitek - to by asi nemělo být neobvyklé, v tomto případě však mne, chci říci, nenadchly obrázky, visící na stěnách (jsem to ale nekulturní barbar - ale nechť, na pozitivní kritiky je tady Prochor, který napíše něco hezkého o každém, kromě úředníků. Co by asi napsal, kdyby někde své obrázky vystavoval pracovník krajského úřadu?), ale ten chlapec, co hrál na didgeridoo (takhle nějak se to snad píše) - byl skvělý.
Včera zas troubil pan Wilda - konečně někteří z jičínských rodáků viděli svého věžníka "naživo".





____________________________________________________________________