Dlouhá léta jsem se domníval, že smrtí pro mne všechno skončí. Dnes ale... Ne, nezačal jsem věřit v převtělování, ráj, peklo a podobné (z mého subjektivního pohledu) nesmysly, kvůli kterým si lidé na celém světě už po staletí rozbíjejí hlavy, stručně řečeno: nezačal jsem věřit. Ale začínám přinejmenším pochybovat.
A nepřivedla mne k tomu mystická zkušenost, zjevení, zázrak. Kupodivu to byla dosti (s)prostá pracovnice pobočky VZP v Jičíně, která (kromě toho, že mne naprosto bez znalosti věci a bezdůvodně, zato však velice rychle nařkla ze lži) mne přivedla k zamyšlení nad posledními věcmi člověka, když mi z druhé strany přepážky vysvětlila, kdo je to samoplátce. Moje představa byla, že půjde o člověka, který si sám platí pojištění, jako třeba já. To ovšem, ukázalo se, byla představa velice zjednodušená, ba mylná. Samoplátce, pravila ona šťastná, protože bez starosti o cokoli vytrvale sedící na pevné židli, je ten, kdo „nedělá nic a nevydělává peníze“.
A to, uznáte jistě, kolegové pojištěnci, je důvod k zamyšlení. Samozřejmě vím, že jsou lidé, kteří nepracují a přesto mají slušné příjmy (bohužel k nim nepatřím, spadám do kategorie těch, kteří pracují a příjmy mají mizerné), ovšem člověk, který „nedělá nic“, ten, soudím, nedělá nic, tedy patrně ani nepije, nekouří, nemluví sprostě, zkrátka a dobře nežije a je tedy mrtev. Otázka kde vezme peníze na placení pojistného, když nedělá nic a nevydělává, ta je ještě z těch jednodušších. Obtížnější už mi připadá pochopit, na jaká kouzla moderní medicíny takový nebožtík věří, že si vůbec předplácí lékařskou péči. Případně jak lze nedělat nic a přesto platit, tedy dělat něco. Ale vůbec nejtěžší hádankou pro mne je, jak uniknout ze spárů této Velice Zvláštní Pojišťovny, když, jak se zdá, prostě jen zemřít nestačí.
... je prý opium lidstva, napsal kdysi "Žertem" pan Kundera. Možná má pravdu, ale mne stejně potěšil ten po zdech píšící optimista v Praze. A první známky ústupu přinejmenším hospodářské krize se také objevují - a nejen v předvolebních politických proroctvích, též docela konkrétní účastník globalizující se hospodářské soutěže, jakým je třeba firma Schlecker, drogerie, ukazuje, že si finančně stojí docela dobře - jak jinak by mohla při nákupu za 300,- Kč nabízet slevu až 5 500,-, pravda?
Dopřávám si opium a víru, že můj nový fotoaparát (Samsung nx10 - recenzi přenechávám odborníkům) mi bude dobře sloužit. Zatím jsem s ním např. vyfotil pro Pavla (zv. Sugar) lidi, foukající bubliny. Zda mu ukázka zodpoví otázku "jak se to dělá"? Buďme optimisté!
