...se mi na letošním festivalu líbilo: to děvče, které vytvářelo ze skleněných tyčinek zvířátka (alespoň kousek jsem si z něj vyfotil), velice pohyblivý dirigent sboru Smetana v kostele sv. Ignáce (a ve sboru samozřejmě má žena), hned poté nejkrásnější však byly každoroční mýdlové bubliny před ševcovnou.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
...se narodil Pavlovi a jeho kamarádce - samozřejmě gratuluji!
Před rokem jsem je fotil, když byla ještě kamarádka nová - to se dějí věci, od pohádky k pohádce. No ano, Jičín - město pohádky je tady zase. Počasí mu přeje víc, než mně při mé vernisáži v lodžii, ale nebudu závidět. Nakonec, chci si udělat nějaké obrázky... Pravda, drobet jsem se těšil, že první den zrealizuji to, nač mám již dlouho spadeno, totiž vyfotit si spoustu lidí, prchajících před deštěm; chvíli to dokonce vypadalo nadějně. Posléze však sluníčko zvítězilo a udělalo opravdu hezké světlo.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
.
... a vylézt do výšky devíti metrů na lezecké stěně? Ne, díky, ani s otevřenýma očima bych to asi nedělal rád. Ale tyhle nevidomé děti to zvládaly skvěle; pravda, tu a tam někdo potřeboval alespoň zpočátku hodně pomoci - ale byla tam konečně na 3. jičínské devítce spousta pomocníků. Opravdu milí, tihle horolezci. Pan Lédl o tom napíše pro některé noviny, obrázky jsou v tomto albu. Stojí za shlédnutí, řekl bych.
Pár docela jiných obrázků je na papíře k vidění (potažmo ke koupi) ve Valdštejnově lodžii, od včerejška a ještě několik týdnů.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
.
...Občanské sdružení Lodžie, pravila paní Lhotáková.
Inu, Nokia má patrně přece jen drobet jiné možnosti, díky za to, že je využívá i tak, jak nám ukázala včera, v sobotu 1. září.
Ale paní Lhotáková, ani jim vždycky všechno nefunguje, tak se třeba večer "něco pokazilo", pročež se nekonala fireshow. Nicméně jsme rádi mejkli a conekšn, abych pokračoval zcela v duchu stále novější češtiny (v poslední době mne zaujal také "Fruit prodej", spatřený někde u Hradce Králové; je to posun, zajisté správným směrem, od dob těsně po sametovém převratu, kdy na téže cestě ležela Wechselstube U Říhů), hlavně v cirkusovém stanu - máme teď doma dva žongléry a akrobaty - a též jsme využili možnost odbourat nahromaděnou agresi a se synem si vzájemně namlátili plastovými meči. Janička nás přitom vyfotila, což je spolu s mými snímky z onoho dlouhého dne k vidění v tomto albu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Nebo snad ne? Vjet do bahna, ze kterého se vlastními silami nedostanu a tak se nechám vytáhnout - to je přece nádherný fór. Prostor pod Zebínem je pak pro takovou akci jako stvořený, není-liž? A taky se to líbí děvčatům.
Jo, nesmíme zapomenout na všechny ty, kteří konečně našli příležitost svá Pajera a pod. protáhnout terénem; celý rok musí cestou ze sídliště do práce hledat dostatečně rozmlácené cesty, aby bylo zřejmé, že investice do SUV se spotřebou 20 l benzínu na 99 km se vyplácí... Samozřejmě, taky se to líbí děvčatům...
Večer byl ovšem hezký koncert na zámeckém nádvoří...
___________________________________________________________________
Skvělé na vernisážích jsou různé dobroty, sladké (jako třeba v muzejní cukrárně nedávno) i slané, potažmo tekuté. Ale ať se třeba i Petr Kábrt (onehdy v lodžii, kde ostatně by mohly během září být k vidění opravdu krásné - totiž moje - fotografie) a jiní snaží, jak chtějí a umějí nejlépe: nic se nevyrovná chlebu se škvarkama u pana Wildy na věži.
Včera se tam více méně v rodinném kruhu otevírala výstava "Vesnice Českého ráje" Lukáše Bílka. Ty vesnice ostatně byly nejen k vidění na stěnách, mohl jsem si je (míním: jejich fotografie, samozřejmě) odnést i na papíře, stejně jako vody a skály Českého ráje - hezky udělaná řada informativních skládanek. Jen snad u těch skal, autor doufám promine, ale větou "celkové poškození skal bylo jedním z důvodů, díky němuž nedošlo k zápisu skalních měst na seznam světového dědictví" vlastně říká, že má z onoho nezapsání radost, čemuž moc nevěřím. Spíše jde zase jednou o problémy s češtinou, pravda? Tak příště raději "důvod, vinou kterého", případně neutrální "důvod, pro který".
Vernisáž výstavy předchozí ostatně nabídla kromě kulinářských také kulturní zážitek - to by asi nemělo být neobvyklé, v tomto případě však mne, chci říci, nenadchly obrázky, visící na stěnách (jsem to ale nekulturní barbar - ale nechť, na pozitivní kritiky je tady Prochor, který napíše něco hezkého o každém, kromě úředníků. Co by asi napsal, kdyby někde své obrázky vystavoval pracovník krajského úřadu?), ale ten chlapec, co hrál na didgeridoo (takhle nějak se to snad píše) - byl skvělý.
Včera zas troubil pan Wilda - konečně někteří z jičínských rodáků viděli svého věžníka "naživo".
____________________________________________________________________
Před několika hodinami začala mohutným náporem na Jehlu letošní 24 v Prachovských skalách. Ne vždy a všude a každému šlo lezení úplně hladce, jak je vidět na tomto krátkém videozáznamu (a ostatně ne všichni lezli hned jenom na Jehlu). Mně zase moc nešlo fotografování, tedy po setmění - musím se smířit s tím, že digitál opravdu není zrovna vhodný na noční fotky, čtyřhodinová expozice, jako jsem dělal před pár lety ještě na dia ten noční Obelisk (přikládám na ukázku - a k tomu dnešní noční Jehlu digitálem, hahaha), ta zkrátka není možná. Nu což, tak alespoň tohle tady. Třeba ještě něco nafotím v sobotu, když už skalami pobíhá tolik lezců, účastní se prý letos přes třicet dvojic.
------------------------------------------------------------------------------------------------
