Děti ...

... to dnes nemají lehké. No, asi to neměly lehké nikdy. Vzpomínám na babičku (mé ženy), narozenou ve Vrchlabí, vyrostlou bilingválně a posléze a po léta vyučující němčinu. Až jednou po komunistickém puči přišel pan ředitel a pravil: "Tak, má milá, a od zítřka budeš učit ruštinu. Vždyť je to jedno, nakonec je to taky jenom jazyk." Babička měla nějaký čas před dětmi vydřený náskok dvou lekcí a děti, pravda, z ruštiny nakonec taky odmaturovaly.
Tak nějak, soudím, to mohlo po posledním, tedy "sametovém" převratu vypadat na většině škol, jen s tím rozdílem, že z ruštinářů byli najednou angličtináři. Ti zas přivedli k maturitě další generaci dětí - a také ty odmaturovaly, vždyť je to, konec konců, taky jenom jazyk.
Smůla jen, že se dnes v angličtině musí vyjadřovat každé dítě, nechce-li vypadat jako "lúzr". A že následkem historických peripetií píše do novin, třeba do Literárek, a domnívá se, že správná podoba toho slova je "looser"? Inu, děti to nikdy neměly lehké. A už zase nová generace se od svých po 89. roce maturovavších předchůdců učí angličtinu též četbou nadčasového listu ABC, dozvídá se, co je nového na MySpaceu, co vychází na CD discích (tedy kompaktních discích discích) a co "děláme mi v redakci". Aha, to už je čeština. Ovšem rovněž špatná - je to konečně taky jenom jazyk.
A ta němčina? Inu, také se vyučuje. Jedno z mých dětí z ní dokonce má zkoušky. Na vysoké škole v Praze. Když mne syn o svém úspěchu telefonicky informoval, samozřejmě jsem byl rád a samozřejmě jsem mu to řekl. Dan ovšem vzápětí objasňoval: "To není hlavní důvod, proč ti volám. Musíš mne zachránit před smrtí hlady. Jsem sám doma, mám zde jen jeden instatní pokrm a návod k jeho přípravě je tady pouze německy." Tedy jsem mu musel přeložit, že má obsah sáčku vhodit do vařící vody a nechat jej tam čtyři minuty. V národě Komenského se samozřejmě učí děti pro školu, ne pro život.