Už nějaký čas dlužím jistým lidem poděkování, po dnešku již nesmím a nemohu (kann nicht sein, was nicht sein darf!) je dále odkládat; nejdéle jsem dlužen panu Mihalcovi, za jeho větu ve zpravodajském serveru Aktuálně.cz, kde napsal: "...se zavázala, že dalších více než 30 miliónů..." No není to nádherné, setkat se s člověkem, který se ještě nenechal zblbnout většinou pisálků a statečně si dále píše své "více než", zatímco škrabáci tvrdí "více jak"? Pane Mihalco, moc Vám děkuji - a vydržte, nejste v tom sám!
Další vřelý dík patří panu Kamilu Čihákovi, zoologu ze Dvora Králové. Když jsem totiž pro jistý překlad potřeboval české jméno jednoho ptáka, obracel jsem se na různé adresy - ornitologickou společnost, Národní muzeum... Pan Čihák jediný mi odpověděl, poradil, pomohl. Jeho ochoty a vstřícnosti si vážím tak moc též z toho důvodu, že v Čechách (bohužel) nejsou právě běžné. Kromě výše zmiňovaných organizací musím uvést jmenovitě Botanickou zahradu v Liberci: tam mi neodpověděli na dotaz před několika lety, pak znovu nedávno - a teprve když jsem jim napsal potřetí s tím, že jsem samozřejmě ochoten zaplatit za odbornou konzultaci a dovolával se příkladu Palmengarten ve Frankfurtu, kde jsem měl naopak velice dobré zkušenosti, podobné těm v ZOO Dvůr Králové, dostalo se mi poměrně legrační odpovědi: "Jděte si do Německa, když jsou tam slušní lidi." Inu, já našel slušné lidi i v Čechách, takže zatím zůstávám; autor rozhořčené odpovědi ostatně působil dojmem, že se narodil v domě po někom odsunutém (Reichenberg, gelle?).
Ale ke třetímu skvělému člověku: jičínský pan kaplan Petr Šabaka (na jednom z obrázků pod textem) mne dnes pustil na věž kostela sv. Ignáce v Jičíně; je tomu pár dní, co jsme si o této možnosti nezávazně povídali, dnes jsem mu něco málo před čtvrtou hodinou odpolední zavolal, zda bych tedy opravdu směl - a pět minut po páté už jsme nahoře otevírali první okno. Moc děkuji!
Lezl jsem tam samozřejmě kvůli fotkám - tady jsou:
______________________________________________________________________
...do cukrárny, pozval nás Jaromír Gottlieb. Takže to samozřejmě bylo do muzea. Lahodná výstava. Po stručném úvodu předal Jaromír slovo svému kolegovi řediteli Krkonošského muzea v Jilemnici; pan Luštinec pohovořil o cukrářství velice zajímavě a zasvěceně, přiznal se, že během přípravy výstavy přibral tři kilogramy... Ale nepomohlo to, ba nezabralo ani varování samotného Wolfganga Amadea - nabídnuté cukroví zmizelo docela rychle. Ale běžte na výstavu, je tam ještě spousta cukroví, na které se nesmí sahat, takže snad bude stále co obdivovat: Valdickou bránu z perníku, sladké pohádkové postavy od Krakonoše přes čarodějnici z příhodné perníkové chaloupky až po Rumcajse s rodinou. A něco spíše nejedlé cukrářovy poezie, potažmo poetiky, no jo. Až do 16. září letošního roku.
