Úžasná legrace

Nebo snad ne? Vjet do bahna, ze kterého se vlastními silami nedostanu a tak se nechám vytáhnout - to je přece nádherný fór. Prostor pod Zebínem je pak pro takovou akci jako stvořený, není-liž? A taky se to líbí děvčatům.
Jo, nesmíme zapomenout na všechny ty, kteří konečně našli příležitost svá Pajera a pod. protáhnout terénem; celý rok musí cestou ze sídliště do práce hledat dostatečně rozmlácené cesty, aby bylo zřejmé, že investice do SUV se spotřebou 20 l benzínu na 99 km se vyplácí... Samozřejmě, taky se to líbí děvčatům...






Večer byl ovšem hezký koncert na zámeckém nádvoří...




___________________________________________________________________

vernisáže

Skvělé na vernisážích jsou různé dobroty, sladké (jako třeba v muzejní cukrárně nedávno) i slané, potažmo tekuté. Ale ať se třeba i Petr Kábrt (onehdy v lodžii, kde ostatně by mohly během září být k vidění opravdu krásné - totiž moje - fotografie) a jiní snaží, jak chtějí a umějí nejlépe: nic se nevyrovná chlebu se škvarkama u pana Wildy na věži.
Včera se tam více méně v rodinném kruhu otevírala výstava "Vesnice Českého ráje" Lukáše Bílka. Ty vesnice ostatně byly nejen k vidění na stěnách, mohl jsem si je (míním: jejich fotografie, samozřejmě) odnést i na papíře, stejně jako vody a skály Českého ráje - hezky udělaná řada informativních skládanek. Jen snad u těch skal, autor doufám promine, ale větou "celkové poškození skal bylo jedním z důvodů, díky němuž nedošlo k zápisu skalních měst na seznam světového dědictví" vlastně říká, že má z onoho nezapsání radost, čemuž moc nevěřím. Spíše jde zase jednou o problémy s češtinou, pravda? Tak příště raději "důvod, vinou kterého", případně neutrální "důvod, pro který".
Vernisáž výstavy předchozí ostatně nabídla kromě kulinářských také kulturní zážitek - to by asi nemělo být neobvyklé, v tomto případě však mne, chci říci, nenadchly obrázky, visící na stěnách (jsem to ale nekulturní barbar - ale nechť, na pozitivní kritiky je tady Prochor, který napíše něco hezkého o každém, kromě úředníků. Co by asi napsal, kdyby někde své obrázky vystavoval pracovník krajského úřadu?), ale ten chlapec, co hrál na didgeridoo (takhle nějak se to snad píše) - byl skvělý.
Včera zas troubil pan Wilda - konečně někteří z jičínských rodáků viděli svého věžníka "naživo".





____________________________________________________________________

Prachovská čtyřiadvacítka

Před několika hodinami začala mohutným náporem na Jehlu letošní 24 v Prachovských skalách. Ne vždy a všude a každému šlo lezení úplně hladce, jak je vidět na tomto krátkém videozáznamu (a ostatně ne všichni lezli hned jenom na Jehlu). Mně zase moc nešlo fotografování, tedy po setmění - musím se smířit s tím, že digitál opravdu není zrovna vhodný na noční fotky, čtyřhodinová expozice, jako jsem dělal před pár lety ještě na dia ten noční Obelisk (přikládám na ukázku - a k tomu dnešní noční Jehlu digitálem, hahaha), ta zkrátka není možná. Nu což, tak alespoň tohle tady. Třeba ještě něco nafotím v sobotu, když už skalami pobíhá tolik lezců, účastní se prý letos přes třicet dvojic.







------------------------------------------------------------------------------------------------

Pojďte s námi...

...do cukrárny, pozval nás Jaromír Gottlieb. Takže to samozřejmě bylo do muzea. Lahodná výstava. Po stručném úvodu předal Jaromír slovo svému kolegovi řediteli Krkonošského muzea v Jilemnici; pan Luštinec pohovořil o cukrářství velice zajímavě a zasvěceně, přiznal se, že během přípravy výstavy přibral tři kilogramy... Ale nepomohlo to, ba nezabralo ani varování samotného Wolfganga Amadea - nabídnuté cukroví zmizelo docela rychle. Ale běžte na výstavu, je tam ještě spousta cukroví, na které se nesmí sahat, takže snad bude stále co obdivovat: Valdickou bránu z perníku, sladké pohádkové postavy od Krakonoše přes čarodějnici z příhodné perníkové chaloupky až po Rumcajse s rodinou. A něco spíše nejedlé cukrářovy poezie, potažmo poetiky, no jo. Až do 16. září letošního roku.

Nestíhám

A nestíhám. Přitom jsem s chozením do práce už dávno přestal (a že by mne, dvaapadesátiletého cizince, ještě někdo v Čechách zaměstnal, tomu po dosavadních zkušenostech moc nevěřím; jen letmo zmíním příklad údajně ryze české firmy jménem Allgemeine Elektrizitätsgesellschaft: byť mi personalistka s tituly před i za jménem do očí hned dvakrát tvrdila, že se mi určitě a v každém případě ozve, již nikdy jsem o ní neslyšel - až tak velké překvapení to, pravda, nebylo, tato firma, vyžadující přesnost, pečlivost a spolehlivost, dokázala velice rychle ztratit dopis, kterým jsem se o místo ucházel). Přesto: nestíhám.

Alespoň však chci ještě jednou před jeho odchodem z Jičína poděkovat Petru Šabakovi (stíhám? ani nevím, snad přece jen ještě ano), který mne nakonec zavedl také co nejvýše na kostel sv. Jakuba, takže jsem mohl pořídit pár obrázků Valdické brány z méně známého úhlu, stejně jako několik dalších fotografií: jsou k vidění v mém albu.
Pane Petře, moc děkuji! Bylo to krásné.

Zahájení

Ukončení turistické sezóny byl loni věnován značný prostor, její zahájení, konalo-li se k určitému datu, prošlo venkoncem bez povšimnutí. Zcela zřejmě však začala.












____________________________________________________________________

veteráni

Drobet jsem na to pozapomněl: onehdy byli v Jičíně veteráni. Tak tady je pár obrázků. Krásná auta, pravda? Takhle nějak tedy vypadala (nedávná) minulost dopravy. K přítomnosti snad jen titulek z mého oblíbeného Deníku: "Dálnice zkomplikovala dopravu." Ale to už jsme vlastně na cestě do (blízké?) budoucnosti. Ta by mohla být třeba taková: www.tripendo.com. Nebo též: www.go-one.de. Potažmo: www.velomobiel.nl. Případně: www.liegfiets.net.





















_________________________________________________________________

JazzQ

Pánové Kratochvíl a Deczi se svými přáteli a kolegy poctili Jičín návštěvou a zahráli nám. Počasí bohužel nebylo tak tolerantní, jako o letních vánocích (jak jen to ti reklamní lidi dělají?) - déšť už se městu nevyhnul a zahnal všechny zúčastněné do Porotního sálu, což (nejen) mne příliš nepotěšilo. Když jsem však viděl, jak musejí někteří kdekoli a kdykoli, někde a někdy však více než jindy a jinde nepostradatelní nešťastníci v polovině koncertu odspěchat za povinnostmi pátečního večera, smířil jsem se s osudem, vrátil se pod střechu a už jsem se ani nikomu (včetně Radky) nevtíral se svým objasňováním jen nemnohým zasvěcencům známého, některým dokonce i pochopitelného faktu, že nemá smysl blýskat přes celý sál, má-li blesk fotoaparátu dosah do 4,5m; dokonalosti v nesmyslném používání blesku jsem kdysi viděl dosáhnout japonské turisty na Eiffelovce, kde si z vyhlídkové plošiny pod vrcholkem věže fotili noční Paříž - s bleskem, samozřejmě, vždyť používali nejmodernější (japonské) automatické fotoaparáty.
Ovšem jde to i bez blesku. Q.e.d.
















____________________________________________________________________

V pátek...

... si nezapomeňte koupit Nové Noviny! Bude tam fantastická, skvělá, vynikající, nádherná, jedinečná fotografie z otevření Valdické brány!
Alespoň doufám, že taková bude - když už se ke mně Nový Novinář (ano, ten, co si neustále kontroluje, zda se mu snímek podařil; ať žije digitální technika!) zachoval jako prase, jen aby ji pořídil.
Byl jsem se podívat i se svými německými ovečkami a všem se nám tam moc líbilo. A díky pokropení svěcenou vodou bude má Fuji konečně fotit božsky! Jak prosím? Slyším dobře? Že tak fotila vždycky? No ano, máte samozřejmě pravdu. Ale stejně Petru Šabakovi děkuji, i za ten jeho věčný úsměv.






____________________________________________________________________