Tak mne propustili z vězení. Po zhruba 40 minutách. Sotva jsem stihl něco vyfotit. Tedy aspoň valdické kartouzy kostel, kaple, vězeňský Václavák, předposlední místo Valdštejnova posledního odpočinku...
-------------------------------------------------------------------------------------------------
... to dnes nemají lehké. No, asi to neměly lehké nikdy. Vzpomínám na babičku (mé ženy), narozenou ve Vrchlabí, vyrostlou bilingválně a posléze a po léta vyučující němčinu. Až jednou po komunistickém puči přišel pan ředitel a pravil: "Tak, má milá, a od zítřka budeš učit ruštinu. Vždyť je to jedno, nakonec je to taky jenom jazyk." Babička měla nějaký čas před dětmi vydřený náskok dvou lekcí a děti, pravda, z ruštiny nakonec taky odmaturovaly.
Tak nějak, soudím, to mohlo po posledním, tedy "sametovém" převratu vypadat na většině škol, jen s tím rozdílem, že z ruštinářů byli najednou angličtináři. Ti zas přivedli k maturitě další generaci dětí - a také ty odmaturovaly, vždyť je to, konec konců, taky jenom jazyk.
Smůla jen, že se dnes v angličtině musí vyjadřovat každé dítě, nechce-li vypadat jako "lúzr". A že následkem historických peripetií píše do novin, třeba do Literárek, a domnívá se, že správná podoba toho slova je "looser"? Inu, děti to nikdy neměly lehké. A už zase nová generace se od svých po 89. roce maturovavších předchůdců učí angličtinu též četbou nadčasového listu ABC, dozvídá se, co je nového na MySpaceu, co vychází na CD discích (tedy kompaktních discích discích) a co "děláme mi v redakci". Aha, to už je čeština. Ovšem rovněž špatná - je to konečně taky jenom jazyk.
A ta němčina? Inu, také se vyučuje. Jedno z mých dětí z ní dokonce má zkoušky. Na vysoké škole v Praze. Když mne syn o svém úspěchu telefonicky informoval, samozřejmě jsem byl rád a samozřejmě jsem mu to řekl. Dan ovšem vzápětí objasňoval: "To není hlavní důvod, proč ti volám. Musíš mne zachránit před smrtí hlady. Jsem sám doma, mám zde jen jeden instatní pokrm a návod k jeho přípravě je tady pouze německy." Tedy jsem mu musel přeložit, že má obsah sáčku vhodit do vařící vody a nechat jej tam čtyři minuty. V národě Komenského se samozřejmě učí děti pro školu, ne pro život.
...podzim, také letos nádherný. Takto například vypadal předevčírem Zebín.
Více samozřejmě v albu, tentokrát tomto: terr@felix.
A z Baťáku, krásného v kteroukoli roční dobu, jeden obrázek pro sportovce - dobrou chuť!
...nejsou zřejmě tím pravým počasím na to, aby se zdejší obyvatelé zabývali kulturou. Pravda, Prochor by patrně občas, jako v případě mé vernisáže, mohl oponovat tvrzením o nedostatečné propagaci: rozeslal jsem skutečně jen asi třicet zvacích mailů, ale stejně jsem si myslel, že je to spíše tím deštěm, že přišli čtyři lidi.
Jenže dnes bylo krásně a pan Lédl ochutnal lep nejméně stovky známek, jimiž pak ofrankoval Jaromírem osobně podepsané pozvánky pro stejný počet jičínských osobností, svou účast přislíbily televize, noviny, rozhlas.
Nu což, i bez zástupců masových méďů se aukce v galerii uskutečnila, těch několik málo účastníků dalo pro dobrou věc dohromady pár tisícovek - a nakonec to bylo milé setkání s milými lidmi; jen škoda, že se jich v Jičíně nenašlo víc.
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Velice uznalá byla tahle poslední (patrně v tomto roce) skupina z Berlína: "Takové nehorázné peníze dávají lidi za indian summer v severní Americe, my to tady máme skoro zadarmo - a jaká je to nádhera!" Kromě nadšení z krás Českého ráje se ještě (už zcela zdarma) pobavili, když jsem jim přeložil, co na jejich adresu pronesla paní kasírka v turistické chatě: "Ale to nejsou čistokrevní Němci, viďte."
Nicméně podzim je nádherný a tak jsem se byl s panem Koudelkou proletět. Obrázky jsou, jak jinak, v tomto albu. A tak mne napadá: onehdy, tuším minulý rok, jsem takhle shora natáčel krátké video.
...rozdílné večery jsem minulý týden strávil v Jičíně. Nejprve mne Robert pozval do divadla na zahradu, což byl večer dosti tichý - celé představení Vetřelce vystačilo se třemi větami. Ovšem vedení loutky bylo opravdu pozoruhodné.
Drobet hlučnější byl večer druhý, na který mne zase pozval John do CML; nejprve jsem si zjistil, co tahle zkratka znamená: v tomto případě "centrální mozek lidstva". Z toho jsem příliš nezmoudřel, ale pak mi žena objasnila, že poněkud velkohubý název pochází z jakéhosi staršího českého seriálu. Nu což. Hrála kapela jménem "Frufru" a dvojku bílého vína jsem dostal ve skleničce na whisky.
Děvče, které mi ji takto bezelstně servírovalo, bylo ovšem natolik pohledné, že jsem to venkoncem nekomentoval. Pravda, v mém věku už se mi líbí kdekterá mladá - už je to pár let, co jsem se zařadil mezi Uhus (ne, nikoli mezi výry, je to jen u nás v Německu zkratka za "unter hundert").
Jestlipak on byl mezi návštěvníky také osamělý autor tohohle inzerátu? >>>
Řekl bych, že pokud nebude psát, ale jen mluvit, jeho šance na seznámení vzrostou.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
...Prachovských skal se pak večer konal koncert; měl připomenout lezce, kteří "už si na kámen sáhnout nemohou".
Lezecký kroužek Prachov slavil sté narozeniny. S nezbytnými proslovy, lezci v dobových úborech (ty těžké boty ostatně raději nechali dole a lezli v ponožkách), historickým lanem - ani to se ovšem neuplatnilo, pro vlastní výstup bylo nahrazeno novým, méně zpuchřelým; autentičnost rekonstrukce pak narušili i ti, kdo si na Mnicha vylezli z druhé strany a náhle se objevili nad hlavami představitelů obou Josefů - prvolezců z roku 1907.
Tady je pár obrázků, včetně ukázky fill in flash pro Prochora (nebo také ilustrace rozdílu mezi fotografem a majitelem fotoaparátu); vše, co jsem dnes nafotil, je ke spatření v tomhle webovém albu. 
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Hezké město, jen moc rovina. Bydlí tam však babička našich dětí a tak jsme je na konci prázdnin jeli vyzvednout. Autobus měl rozbité pérování a fungující rádio, takže jsme si museli vyslechnout, jak si jakási "zpěvačka" stěžuje (nebo se raduje?), že je "z té lásky celá rozplizlá", což nás roztřáslo ještě drobet víc.
Ale našel jsem tam kromě krajně nepříjemné obsluhy v hospodě "U knihomola" (ne, nečetl si tam na zahrádce nikdo) roztomilé momentky.
A jelikož k nim tématicky patří, přidávám jednu z Jičína.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
...se mi na letošním festivalu líbilo: to děvče, které vytvářelo ze skleněných tyčinek zvířátka (alespoň kousek jsem si z něj vyfotil), velice pohyblivý dirigent sboru Smetana v kostele sv. Ignáce (a ve sboru samozřejmě má žena), hned poté nejkrásnější však byly každoroční mýdlové bubliny před ševcovnou.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
