Přes 500km...

... jsme za posledních osm dnů najeli s dětmi po cyklostezkách, které si toto označení zaslouží. Něco z toho, co jsme cestou viděli, je ke spatření v tomto albu.

"Vy jste mne ale vylekal",..

...pravila dáma s řidičákem zřejmě ze zásilkové služby, vjíždějící z vedlejší silnice na mou "cyklotrasu"". Patrně čerstvě se navrátivše z Anglie zírala usilovně vpravo, zatímco se čumák jejího vozu sunul přímo přede mne. Zastavil jsem včas, ovšem vylekal ji kvičícími brzdami. Naštěstí jsem však svou helmou neudělal bouli do jejího vzácného plechu, takže se spokojila s omluvou.
V sobotu to pokud jde o auta vypadalo v Jičíně a okolí ještě hůř, naštěstí se do lodžie dá dojet vcelku pohodovými okreskami, potažmo kousek přes pole či louku, tedy jsem tam strávil příjemné odpoledne s kamarády, kterým děkuji a posílám pár obrázků prostřednictvím tohoto alba.
Kromě kamarádů a pana Lédla, očividně jednoho z hlavních organizátorů setkání, jsem si v neděli vyfotil Prochora, statečně tvořícího podstatnou část publika na vernisáži mých fotografií na a o Valdické bráně. Jičínský fotoklub, jehož členem jsem se zatím oficiálně nestal, jelikož mi mladý Nožička prý nejprve musí poslat jakýsi dotazník a přihlášku, což nečiní, zřejmě proto, že jsem mu, jak mi dal onehdy vědět, "nepadl do oka", nebyl zastoupen v hojném počtu. Jakož též jiní. Nu což.
Během víkendu jsem se také definitivně rozloučil s OS Windows a přešel k linuxu, se kterým jsem již nějaký čas koketoval. Na fotografiích by to ostatně nemělo být znát.

37 000 km...

... cyklotras vykazuje Česko dle časopisu, uff, jak on se jen jmenoval, cosi jako отчизна, no jo. Vlastně, mám-li citovat přesně (a to bych samozřejmě měl), vykazuje Česko AŽ 37000 km atd., to "až" je jistě důležité, jinak by je tam autor nedával, pravda? (To jen já jsem hloupý a nechápu.) Důležitý je ještě také doplňující údaj: ČR se nyní délkou cyklotras vyrovnává 4,5x většímu Německu, hurá.
Jen v tom Německu cyklotrasy nevypadají jako tahle na obrázku z Českého ráje. Vím, o čem mluvím, svého času jsem jezdil na kole do práce z Frankfurtu do Rosbachu a celých 25 km jsem se nepotkal s autem. Tady mne automobilisté, nerespektující dopravní předpisy ani na "cyklotrase", mnohdy docela vážně ohrožují. Když se pak dokonce předhánějí dva protijedoucí náklaďáky, nemám jiné východisko, než příkop vedle - ne, nehodlám si nic nalhávat: příkop vedle silnice. A ty statisticky vykázané cyklotrasy? Inu, Winston Churchill je údajně autorem tohoto výroku: "Nevěřím žádné statistice, kterou jsem sám nezfalšoval."

Co všechno...

... jsou automobilisté schopní zahodit do příkopu u silnice, to je vážně děs. V první letní den se ale okolo Jičína nabízejí i hezčí pohledy, třeba z Veliše na východ slunce; jak ostatně Jaromír hned poznal, nestál jsem na samém vrcholku kopce, ale kousek pod ním.

Česká televize...

... je v otázce dodržování autorských práv jinak než švorcoví Frantové, zdejší penziony nebo regionální tisk očividně až puntičkářská, ovšem takovým podivným způsobem, že mi poskytuje další důvod ji nesledovat. To mi ovšem ne každý věří, jak jsem se nedávno v hospůdce dozvěděl. Jak to tedy je?
Podle serveru digitálně.tv bych dokonce i pro příjem veřejnoprávní čt1 a čt2 potřeboval vedle nového televizoru nebo jakéhosi modulátoru nebo settopboxu ke starému (který ale, zdůrazňuji nechápavcům ještě jednou, NEMÁM!) ještě tzv. dekódovací kartu, která může stát nějakou tu tisícovku, to vše vedle běžných poplatků veřejnoprávní telce, která mne navíc bude otravovat reklamou téměř stejně, jako komerční Nova nebo Prima. ČT se to pokouší zdůvodnit, cituji: Hlavní problém je ve vysílacích právech, které jednotlivé stanici nakupují pro převzaté pořady nebo sportovní přenosy. Zahraniční filmy, seriály, ale třeba i dokumenty a sportovní utkání se prodávají vždy jen pro území státu, na kterém televize vysílá. Porušení smlouvy by provozovatele televize vyšlo draho, a proto musí zajistit, aby jeho program mohli sledovat opravdu jen obyvatelé dané země. Z toho důvodu také stanice, které nevyrábějí jen vlastní pořady a nakupují od jiných producentů, svůj signál na satelitu kódují. V České republice se to týká především plnoformátových stanic, jako je ČT 1, ČT 2, Nova či Prima. Kódované jsou i zahraniční plnoformátové, ale také speciálně zpoplatněné stanice.Platí to ale i naopak: zahraniční televize na satelitu často kódují, a tak je diváci v České republice nemohou naladit, a nebo pouze jako součást placených služeb, kdy k jejich příjmu ale stejně potřebují přístupovou kartu. Existuje ale řada výjimek, především pak německojazyčných televizních stanic, které na satelitu nekódují a čeští diváci je tak mohou bez problému přijímat i bez dekódovací karty. Jde například o německou verzi Eurosportu, za jehož příjem se u českého vysílání platí, ale také rakouskou veřejnoprávní televizi ORF či německé veřejnoprávní stanice ARD, ZDF a jejich regionální mutace.
Co tady postrádám, je vysvětlení, proč ony zmiňované německé či rakouské stanice mohou vysílat nekódovaně, stejně jako třeba už neuváděné britské, francouzské, italské, polské, arabské.., abych jmenoval jen některé. Stejně tak volně šíří své programy i řada komerčních kanálů celého světa. Kašlou na autorská práva nebo mají uzavřené jiné smlouvy?
Navíc se čt brání také sledování svých programů na netu (Proč je tam tedy dává?) - když jsem to zkusil, vybafli na mne, že musím mít Windows Media Player, min. desítku. WMP nepoužívám vůbec. A když k tomu všemu přidám ještě pochybnou kvalitu programu, dojdu k jednoznačnému výsledku: Česká televize? Děkuji, nechci! Ani veřejnoprávní, ani komerční.
A ještě k těm autorským právům: Je mi jasné, že tvorba je často také citací či obměňováním již existujícího, ne vždy jen stvořitelským aktem, ale nelíbí se mi, když někdo prostě něco zkopíruje a jediná změna je v podpise pod dílem.

Další dobrá zpráva...

... ve spojení se mnou a fotografií: 5. 7. 2009 v 15.00 stačí zvládnout těch zhruba 150 schodů Valdické brány a můžete se zúčastnit vernisáže výstavy mých fotek. Svůj dík adresuji agentuře NAHORU - DOLŮ. A protože si dokáži představit, že už se spousta lidí nemůže dočkat, až uvidí, co jsem zase spáchal, doporučuji navštivit stránku penzionu No. 30 ve Svijanském Újezdu. Škoda jen, že mé foto pro svou prezentaci využívají bez mého svolení. A pozor! Pokud jste někdy absolvovali více než dva roky výuky německého jazyka, neklikejte na německou verzi stránky, mohli byste zvracet.
Tristní mi připadá dole uváděná informace: web designed by David Jíra made for the University of Hradec Králové within the semestral project of TNPW. Samozřejmě, vidím přece, jak si naše děti za domácí úkol připravují různé referáty: Ctrl+C, Ctrl+V, hotovo, za jedna. Zatím se mi sice daří je přesvědčovat, že musí investovat též něco vlastního úsilí, ovšem až někdy třeba budou kdesi daleko na universitě, kdo ví, pod co všechno se podepíší jako autoři. Pravda, Davide?

Bez komentáře..

... bych mohl ponechat další, tentokrát zcela jinak laděnou poštu z jičínského fotoklubu. Tak snad jen: Díky!

Dobrý den,

Fotoklub Jičín není pouze jeden člověk který Vám odpověděl na mail a vyvěsil
na web pouze pro zvané, je nás tam více a myslím že přivítáme každého kdo se
chce přijít podívat. Tudíž jestli pořád chcete přijít na náš sraz tak můžete a
já Vám dám vědět kdy se koná. Krom jiného si zařídím aby se takové restrikce,
o kterých jsem nevěděl již neopakovaly. Z pozice vlastníka serveru a správce
fotoklubáckých stránek mám páky jak toto zařídit.

Dobré světlo a někdy na srazu nashledanou
--
Jaroslav Kuba

Fotoklub Jičín...

... je velmi exkluzivním spolkem. Sice to tak na první pohled a v jeho stanovách nevypadá, viz závorka,

(Podmínky pro přijetí do fotoklubu.

Máte zájem stát se členem? Stačí splnit tyto podmínky:

Rádi fotografujete...

Chcete, popřípadě máte zájem se scházet, popovídat si nad fotografiemi atd...

Někdy třeba podniknout nějaký foto-výlet.

Zúčastnit se alespoň jednoho srazu ročně. (rok / 10-12.srazů)

Občas přispět něčím zajímavím na web a do fotogalerie.

Odeslat mail na \n fotoklub-jicin@email.cz

O vašem "členství" rozhodnou stávající členové.),

praktický test ale naznačuje něco jiného.

Jelikož mi říct doma "má nejdražší, odcházím na schůzku fotoklubu" připadá hezčí, než prohodit "tak já jdu, ženo, do hospody", fotoklub se schází v mém oblíbeném vinném sklípku a občas, pravda, také fotografuji, odeslal jsem e-mail na uvedenou adresu.
Dostalo se mi této pozoruhodné odpovědi:

Od:	Foto Klub (fotoklub-jicin@email.cz)
Odesláno:	23. května 2009 15:43:05
Komu:	terrafelix@pprokes.cz

Uživatel: Fotoklub Jičín si přečetl Vaší mail zprávu. Jakmile to bude možné, dostanete odpověď.

Přeji dobré světlo!

Za fotoklub

--------------------------------------------------------------------------------
Jan Nožička
web: www.jannozicka.unas.cz
mail: jannozicka@email.cz ; fotoklub-jicin@email.cz

(tuto e-mail zprávu odeslal systém ROBOTmail s. r. o)

Zpráva od Pravoslava Prokoše - přijata a přečtena v 15:09:34 dne 24. května 2009.

Zvláštní mi přišlo, že robot svou odpověď odeslal den před obdržením a přečtením mého dotazu, dále pak, že zkomolil mé jméno. Ale to už asi tak roboti dělávají, co já vím. Já stejně nechtěl diskutovat s robotem, ale dojít si pro vyjádření ohledně mého (ne)přijetí do sklípku na příští schůzku klubu, jak jsem fotografům též napsal ve svém e-mailu. Ovšem mezitím na klubových stránkách k informaci o příštím setkání klubu ve veřejných prostorách vinného sklepa přibyla jiná, která tam před 23. květnem nebyla: Sraz je pouze pro zvané. !!! Včetně té tečky a tří vykřičníků za větou.
No dobrá, ona je nakonec žena smířená s tím, že si občas zajdu na víno, zda to bude do hospody nebo třeba do fotoklubu, to asi nemá za tak důležité. A já nakonec také ne.

Potřetí s němčinou...

... bude začínat naše dcera, tentokrát na gymnáziu. Poprvé to bylo ještě na prvním stupni základní školy v Libuni, kterou pět let navštěvoval také syn. Ten se poté dostal na osmileté gymnázium do Jičína, kde ovšem s němčinou pokračovat nemohl (pro malý zájem studentů, ale také školy, obávám se) a musel začít dohánět náskok šťastnějších spolužáků v angličtině. Dcera, o jeden ročník za ním, chtěla rovněž na osmiletý gym, přešla tedy s předstihem na anglinu ještě v Libuni, aby se až později dozvěděla, že jičínský gym bude napříště jen nanejvýš šestiletý, takže pokračovala na 4. ZŠ, kde posléze začala s němčinou podruhé, když přibírali druhý cizí jazyk; stejně tak podruhé, ovšem na gymnáziu, začal s němčinou náš syn. Nyní tedy Esterka půjde na šestiletý gym, bude ve třídě se samými zatím angličtináři a spolu s nimi začne opět němčinu od der die das. Složité? Inu, ano.
Ale má její přestup také své dobré stránky: jičínské gymnázium nově nabízí latinu, zatím nepovinně a jen, bude-li dost zájemců, ale stejně, potěší už ten dobrý úmysl. A také se Esterka nebude muset stýkat s paní učitelkou Lisou, ani zastupující. Proč jsem tomu rád? To asi postačí vysvětlit tento citát: "Mne taky netěší suplovat ve vaší stupidní třídě." Pravila pí. učitelka Lisá, 26.05.09.

Jiný citát:
"Málem jsem se srazila s netopýrem!", vykřikla tuhle ráno žena, připravující se odejít do práce. Ano, vedle myší, slepýšů a různého hmyzu zase jedno zvíře, které jsme si nepořídili, nicméně u nás bydlí. Ve volných chvílích visí pod lavicí v jídelně.

Pověste to...

...někam, pravil Robert. Tak jo. Ono "to" jsou fotky z návštěvy "velvyslanců Evropské unie", což byli, jak jsem se posléze dozvěděl, jacísi úředníci z Bruselu. Zastihl jsem je náhodou v lodžii, přičemž o stíhání vlastně nemůže být řeč, čekal starosta, čekal hejtman (v doprovodu příjemné, totiž velice mlčenlivé blondýnky; foto), čekal personál cateringu - a čekali tvůrci expozice, tedy právě Robert (Smolík), manželé Lhotákovi, Jaromír Gottlieb a další, kteří si dali záležet, aby "velvyslancům" přiblížili Jičín; šlo snad také o získání nějakých peněz z EU. Nakonec úředníci dorazili, eskortováni bůhvíproč městskou policí (která se poté věnovala hlídání vlaku, jednoho, více jich za tu dobu neprojelo), vyslechli si projevy i nabídku bližších informací k viděnému, načež se vrhli na připravené jídlo + pití. Vypadalo se, že jeli z Bruselu bez zastávky a bez svačinky přímo až do Jičína. Poté odjeli a najedli jsme se i my, tedy pan hejtman, pan starosta...
Ach ano, ty fotky, Roberte, jsou tady v tom albu.



A když už jsem se utrhl od práce a dostal se až sem, tak ještě rychle obrázky k ohňům (čarodějnice), "našemu svátku", jak pravil řečník v lipách, totiž k 1. máji a komunista (bylo to, jak řekl správně pan Wilda, aniž by tam musel chodit, "takové berlové") - úplně na závěr pak důležitá informace: pan Kořínek si, ještě než zabubnoval na nádvoří zámku (byla to paráda; foto), otevřel v Jičíně takovou menší galerii. Tedy, otevřel: ono je tam sice napsáno, že bude otevřená přes den (a zavřená v noci), jen jsem zatím asi nenatrefil ten správný den. Budu to zkoušet.
Jak si tak ještě prohlížím fotky - zdá se, že Jičín zase jednou postihly trabanty.

Na Špicberky...

... už jezdit netřeba, stačí navštívit galerii v Jičíně. Jsou to sice (jen) Špicberky Petra Volfa (a ani to není tak úplně jisté, jak pan Volf přiznává), ale obrázky + doprovodné texty jsou informativní, některé dokonce hezké až krásné, potažmo (tři) vtipné. Milým gestem bylo rozdání těch podle názoru vystavujícícho vystavování ne úplně schopných pokusů - také jsem si jeden obrázek odnesl, tady je.

Škoda jen, že se pan Volf nevzdal úvodního projevu. Pasáže, ve kterých popisuje sám sebe jako svému "třídnímu původu" a kořenům věrnost zachovávajícího "bourgeoise", přes všechna příkoří, kterými jej za jeho pevný postoj zavalil komunistický režim.., tak ty byly spíš legrační. Ba i ten náznak odboje v jeho slovech, toho hezky českého: například právě vystavovaným fotografiím dal vzniknout na "ušetřeném" filmovém materiálu - dvacet let po sametovém převratu si snad můžeme dovolit říci, že šlo vlastně o krádež, samozřejmě s cílem zasadit ránu nenáviděnému režimu, který panu Volfovi nedovolil víc, než kariéru kameramana Krátkého filmu; nebýt oné marxleninské historické anomálie, mohli jsme být o úspěšného hostinského bohatší.
Ach, vem to nešť, řeči se zapomenou a obrázky zůstanou. A co já vlastně vím, možná byl pan Volf u PTP, pracovně nasazen v mé rodné Ostravě, toužil studovat a nesměl - oni komančové měli dost možností, jak lidem znepříjemnit život (třeba i smrtí) a bohatě je využívali. Sorry, grey wolf. A díky za fotku!

Co a proč?

"Mluvili jsme na obrysu", pravil pan Čunek. Proč to říká, co to vůbec znamená, a proč se novináři domnívají, že to je třeba sdělit národu?

Staří Čechové...

... bývali junáci, slyšel (četl?) jsem kdysi kdesi. Že by za to vděčili bramborám? Inu, ona existuje kniha, která tvrdí, že Slované, s největší pravděpodobností Češi, vynalezli úplně všechno, od písma až po Ameriku a tedy též brambory. Díky firmě Golden Snack (ano, také za angličtinu děkuje lidstvo českému národu) se doby junáckých Čechů vracejí, můžeme si dopřát staročeské brambůrky, ba i staročeské krekry; tohle slovo ostatně ukazuje, jak to ty jiné národy, které Čechům jejich vynálezy ukradly, následně zmastily, Angličané toto hezké (staro)české slovo zdeformovali na crackery, ach jo.
Ta knížka tedy je dosti šílená, pozoruhodné ovšem je, že se onen poněkud zvrhlý nacionalismus objevuje každou chvíli v novinách, onehdy jsem tady jeden příklad zmiňoval, nedávno jsem četl povídání o zahrádkářských koloniích jako typicky českém fenoménu, no ovšem. Schrebergarten, to je takové české, pravda?
To nejhezčí, co jsem k tématu našel, se ovšem vztahuje přímo k Českému ráji: původně, psal historik, Böhmisches Paradies ležel o kus dál, jenže pak českým vlastencům přišlo hloupé, že se v českém ráji mluví hlavně německy, pročež jej nenápadně přestěhovali. Tenkrát ještě je nenapadlo ono přímočařejší řešení dob pozdějších, totiž přestěhovat ty Němce.

Ti teď přijíždějí jako turisté, bohužel v malém počtu, stěžují si například hoteliéři. Ale jsou a účastní se třeba také pochodu za Rumcajsem, kterého jsem se (letos opět) nezúčastnil já, jelikož jsme ráno měli deštěm zmáčená okna. Odpoledne se však vyčasilo a tak jsem si udělal několik obrázků alespoň z jeho závěru; s uspokojením jsem konstatoval, že nejsem tak zablácený - a ty trasy mám stejně projeté už mockrát.

K pochodu pro mne patřící zastávku v Rumcajsově ševcovně jsem také ještě zvládl - a protože pobyt tam je vždy příjemný, zopakoval jsem si jej s rodinou o týden později, kdy už bylo opravdu nádherně.

Neckermann...

...macht´s möglich, tvrdil kdysi jeden reklamí slogan téhle cestovky, která je přítomná také v Čechách, konkrétně prý tam, kde je slunce, totiž na Palackého ulici č. p. 61 v Jičíně. Zaradoval jsem se nad tou zprávou, vydal se na cestu - a byl zklamán. Na uvedené adrese nebylo slunce, naopak pršelo - a nebyla tam dokonce ani žádná cestovka. Tolik o důvěryhodnosti reklamy. Na slogan, zmiňovaný v úvodu, odpověděli ostatně "Werbefritzen" Toyoty: Nichts ist unmöglich. No jo, tak jo.

Ta je!

Ne, to byl překlep, správně to je: taje. Jaro je tady! Alespoň v Ká. Sníh mizí a namísto něj vystrkují hlavičky první sněženky. Hezky k tématu píše pan Leacock Stephen: Jednoho dne, to vím, na přítele vytáhnu revolver a zařvu: "Tak poslouchej! Už to trvalo dost dlouho. Jaro co jaro jsi mne otravoval s tou tvou přírodou. A já to snášel a usmíval se. Ale s tím je teď amen! Smiř se s osudem, jak umíš! Kam teď jdeš, tam ti už bude první růžovofialový odstín mladých rododendronů úplně lhostejný!"

Teď už...

... je potkáme zase jen v ulicích, jako třeba ten na obrázku (na druhém pak je roztomilé Kábrtě, co se v něm veze). Z muzea kočárky zmizely a připravuje se výstava pana Kužela; zatím visí, drobet nakřivo, jeden obrázek, ale vernisáž je, pravda, až v sobotu.
Muzeum ovšem nepořádá jen výstavy, ale taky třeba masopust. Jak to vypadá, je k vidění v tomto albu.

Kočárky a jezuité...

... se momentální (ještě do 22.2.2009) výstava v RMaG samozřejmě nejmenuje. Ovšem paní Šormová za 26 let nasbírala (aniž by se ohlížela na Karla Čapka) dětských kočárků tolik, že se výstava "Kočárky našich babiček" do výstavní chodby muzea prostě nevešla a kočárky tedy okupují také sál, běžně věnovaný Valdštejnovi a jezuitům.
Zatímco se muzeum celkem pochopitelně zabývá minulostí, česká vláda spíše nepochopitelně prorokuje budoucnost. Ach kdeže, protože, jak pravil kdysi Niels Bohr, "předpovídání je obtížné, zejména předpovídání budoucnosti", česká vláda budoucnosti raději přímo nařizuje, jaká má být. A tak dle nařízení vlády "pro rok 2009 činí průměrná mzda 23 555,- Kč". Sděluje mi alespoň má zdravotní pojišťovna.

Lipová alej...

...vede, jak každý ví, od města Jičína k Valdštejnově lodžii a je nádherná v kteroukoli roční dobu. Považuji ten (naneštěstí jen sotva dvoukilometrový) kus cesty ze nejkrásnější cyklistickou stezku v Čechách (přinejmenším!). Muselo to tehdy kdysi být hezké, vézt se v kočáře... Dneska jen občas projede na koni Valdštejnův dvojník. Ale tak či onak, žádný cyklista, ba ani žádný kůň není tak pitomý, aby se rozjel ( rozběhl), narazil do stromu a začal křičet (řehtat): "Strom je vinen!"To už jeden musí být pitomým automobilistou. Citát z Hospodářských novin: Topolová alej z Nebeských jezdců rostla zhruba 80 let. "V posledních letech tam byly zhruba tři smrtelné úrazy. Byli jsme původně proti kácení, ale stromy už ohrožovaly bezpečnost", říká starosta Budyně Petr Macháček. Zdá se, že pan starosta neumí do tří napočítat (a zdání v tomto případě očividně neklame: zhruba ! tři úrazy), natožpak pochopit, že nenarazil strom do automobilisty, nýbrž automobilista do stromu. Ale není v tom sám, abstraktní "policie" argumentuje zákonem o provozu na pozemních komunikacích, podle nějž je strom překážkou, abych dále citoval noviny; no, možná, kdyby rostl přímo na silnici, což se ale, věřím, děje málokdy. Po srážce s pevnou překážkou havarovalo vloni podle policistů více než 24 tisíc aut. Po bouračkách s jedoucím a zaparkovaným autem je to třetí nejčastější druh havárie. Aha! Takže nejprve by asi bylo dobré "vykácet" jedoucí a zaparkovaná auta, pravda? Pak bychom viděli, zda je skutečně třeba pokračovat i se stromy. A docela nakonec ještě: Těch 24000 aut havarovalo, čtu tady, až někdy po srážce s pevnou překážkou. Kdo ví, proč vlastně. Ale jsem si jist, že stromy za to nemohou.

Podivné až neuvěřitelné...

... se děje počátkem roku 2009.
Hned 1. ledna jsme se vydali do Prachovských skal. Protože jsme nenašli žádný sníh (pro lidi se špatnou pamětí stav přibližuje obrázek, ten vlevo), vyjeli jsme druhý den na hory, oprášit běžky. Veřejnou dopravou něco přes dvě hodiny odsud to vypadalo až pohádkově, zaběhali jsme si - a jelikož už jsou dávno pryč doby, kdy probudit se bez kocoviny stačilo, abych se cítil zdráv, aprés ski jsem si raději přečetl rozhovor s panem prezidentem. Stručně shrnuto: varoval před Evropou, která nás posouvá od demokracie k diktatuře, načež pak české vládě doporučil, aby na jistou dobu (?) pozastavila práva všech zelených. Jistě, to samo o sobě není ani podivné, ani neuvěřitelné, to je Klaus. Podivné až neuvěřitelné mi ale připadá, že je tento člověk prezidentem a údajně jedním z nejoblíbenějších českých politiků.
Pak už ale děti musely do školy a žena do práce, tedy jsme vyrazili zpět. A co jsme doma našli? Sníh a mráz. Jsou zde doposud, Jičín je nádherný a dnes jsem si také na naší zahradě udělal několik fotografií. Vypadá to, že o víkendu běžky nazujeme hned před domem.